Please enable JavaScript.

Coggle requires JavaScript to display documents.

BO zátěž 1 - Coggle Diagram

- - - - V každém případě však musí obohacení spočívat v majetkové hodnotě. Současně platí, že rozsah povinnosti vydat BO se neodvíjí od újmy ochuzeného, ale od prospěchu nabytého obohaceným (NS 28 Cdo 4162/2015, shodně též 25 Cdo 2145/2004, 30 Cdo 2442/2007 nebo 28 Cdo 896/2011). O BO se tak nejedná v případech, kdy sice dochází např. k omezení vlastnického práva ochuzeného, ale toto omezení nevede ke vzniku obohacení třetí osoby (NS 28 Cdo 804/2017).
      - Co obohacení není
    - - V případě protiprávního užití cizí hodnoty je obohaceným ten, kdo si ji přisvojil (pozdější převedení hodnoty je bez významu, srov. § 2991 103), a ochuzeným ten, komu tato hodnota náleží; v podrobnostech § 2991 142. Obohacení spočívá v nezmenšení majetku protiprávně užívajícího (který by při postupu po právu musel zaplatit úplatu); ochuzení v nezvětšení majetku toho, komu hodnota náleží; příčinnou souvislost zakládá protiprávní čin.
    - - výše obohacení
        
        Obohacení a ochuzení nemusí být stejného druhu ani výše (Eliáš, Lavický, 2008, s. 1055 a násl.; čl. VII-4:107 DCFR). Je ovšem otázka, jak posoudit případ, kdy obohacení je vyšší než újma. Vzniká v takovém případě nárok z bezdůvodného obohacení jen do výše újmy (arg.: obohacení je „na úkor“ újmy jen do výše této újmy; Eliáš, Lavický, 2008, s. 1056; Hrnčiřík, 2010; NS 28 Cdo 1332/2012, NS 28 Cdo 1425/2012), anebo do plné výše obohacení (ustálená judikatura citovaná v § 2999 21)? Máme za to, že správný je poslední názor, neboť:
        
        (a)
        
        § 2999 odst. 1 výslovně hovoří o peněžité náhradě ve výši obvyklé ceny;
        
        (b)
        
        z § 3004 plyne, že náhrada obohacení může převyšovat vzniklou újmu; tedy limitace náhrady nemůže být obecným předpokladem univerzálně použitelného znaku „na úkor“;
        
        (c)
        
        § 2991 odst. 1 („kdo se na úkor jiného“) nestanoví vztah úkoru mezi obohacením a ochuzením (majetkovou ztrátou), nýbrž mezi obohaceným a ochuzeným. Znak „na úkor“ tedy slouží k sepětí aktivně a pasivně legitimovaného, nikoliv ke kvantitativnímu omezení. Ostatně: „Nárok z bezdůvodného obohacení vzniká i tehdy, pokud ochuzený neutrpěl újmu, například jde-li o upotřebení věci, kterou by vlastník neužil.“ (Apathy, Riedler, 2010, marg. č. 15/2);
        
        (d)
        
        má-li se použít pravidlo „náhrada se poskytne jen co do nižší z obou částek (zhodnocení, újma)“, lze toho dosáhnout jinak a lépe než deformací pojmu na úkor, srov. § 2991 162 (b).
    - - NS k spravedlivému důvodu nabytí obohacení v 28 Cdo 2527/2021 = Rc 62/2022 uvedl: „I. Spravedlivým důvodem pro nabytí obohacení se primárně rozumí důvod právní. O existenci spravedlivého důvodu, jenž není důvodem právním a plyne ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života, lze uvažovat jen zcela výjimečně. II. Za právní důvod pro nabytí obohacení lze zásadně označovat právní skutečnost, jež obohacenému zakládá právo, aby na úkor ochuzeného získal majetkový prospěch, respektive aby si tento majetkový prospěch podržel, případně právní normu, z níž takové oprávnění vyplývá přím
      - Jednotlivé právní důvody: a)Závazek ze smlouvy. Vztah k § 1760. Nemožnost korigovat platné smlouvy b)Jiný závazek. Absolutní práva. SJM. Manželství c)Účel, za nímž bylo dle srozumění stran plněno d)Správní nebo soudní rozhodnutí e)Exekuce, výkon rozhodnutí ani notářský zápis není právní důvod. Zpeněžení je f) Právní předpis
    - - (i) Vymezení. Pokud určitá osoba bez náležitého právního důvodu vykonává postavení detentora nemovitosti s tím, že ji učiní přístupnou jen pro sebe, pak se bezdůvodně obohacuje na úkor vlastníka takové nemovitosti, a to bez ohledu na to, jak intenzivně danou nemovitost skutečně užívá (NS 28 Cdo 651/2017). Je-li takových osob v postavení detentora více, jsou povinny vydat BO ochuzenému společně a nerozdílně (NS 28 Cdo 651/2017). Výše BO bude odpovídat částce vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci a za srovnatelných podmínek, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (NS 25 Cdo 2578/98 = Rc 53/2000), přičemž určení obvyklého nájemného se většinou neobejde bez znaleckého posudku (NS 28 Cdo 3475/2024).