křesť. - vyvinuto z judaismu, spojeno s postavou Jež.Kr. žijícího asi 4. př. n. l. - 33 n.l., postupně ze sekty vznikl samostat. náb. směr -> příslušníci z nižš. spol. tříd
Římanům se kř. nelíbilo - vadila jim myšlenka rovnosti všech lidí, nevadilo jim, pokud čl. uctíval soukromě jakékoliv božstvo, musel se ale účastnit důl. st. náb. obřadů => kř. odmítali uctívat římské bohy a cís. jako boha, ostatní Římané věřili, že tato neúčast a neuctívání může vyvolat hněv bohů proti celé ŘŘ ->proto bylo jejich chování bráno jako xst. zločin a trestáno smrtí
největší pronásledovatel kř. v řím. děj. ->Dioklecianus (3.-4. st.) - dával ničit kř. knihy i modlitebny, uvěznit kněze...
poč. 4. st. - 313 Edikt milánský - kř. legalizováno Konstantinem I. => kř. se od této chvíle začíná organizovat, 325 - 1. nikajský koncil, 380 cís. Theodosius I. ustanovil kř. jediným náb. a naopak začali být pronásled. polyteisté, pozdní antika je také d. prvních cír. otců - sv. Ambrož, sv. Augustin, sv. Jeroným