Zdravotní a sociální služby se od klasických podnikových strategií liší především svým účelem a orientací na veřejný prospěch. Zatímco korporátní, obchodní či funkční strategie se soustředí na růst, ziskovost, tržní podíl nebo konkurenceschopnost, strategie v oblasti zdravotnictví a sociální práce vycházejí z hodnot solidarity, rovného přístupu a podpory znevýhodněných skupin. Nejde tedy primárně o maximalizaci zisku, ale o zajištění dostupnosti a kvality péče, prevenci sociálních problémů a podporu klientů při zlepšování jejich životní situace. Generické Porterovy strategie (nákladová vedoucí pozice, diferenciace, fokus) mohou být inspirativní i pro neziskové či veřejné instituce, ale v praxi jsou vždy transformovány tak, aby odpovídaly etickým a legislativním rámcům péče.