Please enable JavaScript.

Coggle requires JavaScript to display documents.

Interpretace obecných principů a konceptů z oblasti sociální politiky…

- - - - Bismarckův model (korporativistický, pojišťovací)
        
        Hodnota: subsidiarita (odpovědnost je primárně na rodině a zaměstnavatelích, stát vstupuje podpůrně).
        
        Solidarita je omezenější – vztahuje se spíše na pojištěné.
        
        V klubech seniorů: fungují často skrze spolky, církve, zaměstnanecké svazy.
    - - Beveridgeův model (univerzalistický)
        
        Hodnota: solidarita a spravedlnost – stát zajišťuje stejné minimum pro všechny.
        
        Financováno z daní, dostupné pro všechny občany.
        
        V klubech seniorů: univerzální přístup, každý má právo na komunitní aktivity, stát nebo obec garantuje provoz.
    - - Esping-Andersen – sociálně-demokratický model (Skandinávie)
        
        Hodnota: participace a rovnost.
        
        Vysoký důraz na univerzalismus, prevence sociální exkluze.
        
        Kluby seniorů: často provozovány obcemi, široce dostupné, senioři se podílejí na rozhodování (Norsko, Švédsko).
      - Esping-Andersen – konzervativně-korporativní model (např. Německo, Rakousko)
        
        Hodnota: subsidiarita – klíčová role rodiny, církví, spolků.
        
        Solidarita v rámci skupiny (např. zaměstnanci jednoho sektoru).
        
        Kluby seniorů: provázanost s církevními a komunitními institucemi, vícezdrojové financování.
      - Esping-Andersen – liberální model (např. UK, USA)
        
        Hodnota: individualismus, omezená solidarita.
        
        Stát poskytuje jen minimum, spoléhá na trh a dobrovolnictví.
        
        Kluby seniorů: často závislé na charitách, filantropii a komerčních aktivitách.
    - - V Beveridge/Skandinávii (Norsko) kluby odrážejí univerzalistickou solidaritu – právo na služby pro všechny seniory.
      - V Bismarckovském/konzervativním modelu (Německo) se víc uplatňuje subsidiarita – kluby spravují spolky a církve.
      - V post-socialistickém modelu (ČR, Rumunsko) se solidarita a spravedlnost teprve hledají, kluby jsou silně závislé na obcích nebo projektech.
- - - - Spravedlnost distributivní (rozdělovací)
        
        Kdo co dostane, jak se dělí zdroje a příležitosti.
        
        Typicky: dávky, důchody, přístup ke službám.
        
        Principy rozdělování mohou být:
        
        rovnost (všichni stejně),
        
        potřeba (kdo potřebuje víc, dostane víc),
        
        zásluhovost (kdo víc odvedl, dostane víc).
      - Spravedlnost procedurální
        
        Férovost procesu, jakým se rozhoduje a přidělují zdroje.
        
        I když výsledek nemusí být pro všechny stejný, důležité je, aby postup byl transparentní, předvídatelný a umožňoval účast.
        
        V sociálních službách: jasná pravidla přidělování příspěvku na péči, možnost odvolání, rovný přístup k posuzování.
      - Spravedlnost retributivní (trestní)
        
        Spravedlivé tresty za porušení pravidel.
        
        V sociální politice spíše okrajové, ale objevuje se třeba u sankcí v dávkových systémech (např. při zneužívání dávek, neplnění povinností uchazeče o zaměstnání).
      - Spravedlnost restorativní (obnovující)
        
        Snahy napravit nerovnosti a škody, obnovit rovnováhu ve společnosti.
        
        V sociální oblasti: integrační programy, kompenzace zdravotně postiženým, podpora znevýhodněných skupin.