V prostředí klubu seniorů není strategie řízení lidských zdrojů formalizovaná, ale přesto se zde projevují klíčové principy HRM. Koordinátorky, které nejsou profesionálně jmenované, zastávají roli „vedoucích“ a jejich přístup k dobrovolníkům i členům ovlivňuje dynamiku celého klubu. Participativní kultura, kdy se do rozhodování mohou zapojovat i samotní členové, odpovídá měkkému pojetí HRM – důraz je kladen na motivaci, zapojení a pocit smysluplnosti, nikoli na kontrolu výkonu. Tím se klub stává místem, kde řízení lidí probíhá spíše skrze sdílení, důvěru a komunitní pospolitost než skrze hierarchii a formální pravidla.