Klub seniorů, který je dotován městem, představuje specifickou formu neformalizované sociální práce. Jeho fungování stojí na různorodých lidských zdrojích, které dohromady utvářejí jeho charakter i možnosti. Koordinátorky zde vystupují jako manažerky lidských zdrojů – plánují a organizují aktivity, podporují participaci členů a udržují chod klubu. Dobrovolníci doplňují kapacity a přinášejí komunitní rozměr, který by bez jejich zapojení chyběl. Samotní členové pak nejsou pouze pasivními příjemci služeb, ale stávají se spolutvůrci prostředí, v němž mají možnost aktivně se zapojovat do rozhodování a podílet se na chodu klubu.
Právě tato rozmanitost rolí a očekávání však může vést k napětí, které ve své práci analyzuješ. Konflikt mezi koordinátorkami a členy lze vnímat jako výzvu v oblasti řízení lidských zdrojů – jde o otázku, jak nastavit rovnováhu mezi motivacemi, rolemi a hodnocením práce tak, aby byl klub udržitelný a funkční. Zároveň je však patrné, že klub reflektuje současné trendy v sociální politice: klade důraz na participaci seniorů, která zvyšuje jejich angažovanost a pocit smysluplnosti, má výrazný komunitní charakter sloužící jako prevence izolace a představuje důležité doplnění formálního systému sociálních služeb prostřednictvím neformalizované péče.