Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
SKLADBA - Coggle Diagram
SKLADBA
Věta vedlejší (druhy)
ptáme se na ně stejně jako na VČ
podmětná - Je pozoruhodné,
že se jim to podařilo.
přísudková - jmenná část je rozvita do VV: Řeka byla,
jako by ji postříbřil
(postříbřená). Obloha byla,
jako by ji vymetl
(vymetená).
přívlastková - Měl pocit,
že se něco děje
.
předmětná - Řekl,
že se zastaví.
přísl. místní - Otočila se tam,
odkud zaslechla hlasy
.
přísl. časová -
Až se vrátí
, bude mít radost.
přísl. způsobová - Schoval jsem dárky tak,
že jsem je nemohl najít
.
přísl. měrová - Děti křičely,
až ochraptěly
.
přísl. příčinná (důvodová) - Rád jsem mu pomohl,
protože si to zasloužil
.
přísl. účelová - Vzali si deštník, aby nezmokli. (nejčastěji spoj. výrazy
aby, abych
)
přísl. podmínková - Jestliže bude pršet, vezmu si deštník. (nejčastěji spoj. výrazy
jestliže, kdyby, jestli, když, -li
)
přísl. přípustková - Zapotili jsme se,
ačkoliv byla zima.
(nejčastěji spoj. výrazy
třebaže, přestože, ačkoliv
)
doplňková - Viděl jsem srnu,
jak se mihla mezi stromy
. (nejčastěji spoj. výrazy
jak, jako
; musí být opět dvojí závislost)
Významové poměry (mezi VČ, VH a VV)
odporovací
- ale, avšak, však, jenže, jenomže, nýbrž, naopak - Autobus přijel
, ale
já jsem do něj nenastoupil.
stupňovací
- dokonce, dokonce i, dokonce - ani, ba, ba i, nejen - ale i, nejen - ani. sice - ale i - Měla
nejen
hezký den
,
dokonce
se jí vydařil
i
celý večer.
vylučovací
- nebo, anebo, či, buď - nebo - V létě putujeme pěšky
, nebo
jezdíme na kole.
příčinný
- neboť, vždyť, totiž - Jirka přišel na sraz později
,
zdržel se
totiž
na nádraží.
slučovací
- a, i ani, nebo, také, beze spojky (nepíše se čárka) - Včely bzučeli
a
lesy hučely.
důsledkový
- proto, a proto, a tak, a tedy, tudíž (před těmito "a" píšeme čárku! - Zapomínal zalít květiny
, a proto
mu nakonec všechny uschly.
Rozvíjející větné členy (VČ)
předmět - ? všechny pád. otázky kromě 1. a 5. pádu
přívlastek - ? Jaký? Který? Čí?; vždy závisí na
podst. jm.
shodný - většinou stojí před pods. jm.:
babiččiny
boty
neshodný - většinou stojí za podst. jm. - boty
babičky
příslovečné určení
místa - Kde? Odkud? Kudy? Kam? Pocházím
z Itálie
.
času - Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často? Narodil se
v lednu
.
způsobu - Jak? Jakým způsobem? Doběhl tam
rychle
.
míry - Jak moc? Do jaké míry? Kolik? Ta barva je
příliš
tmavá.
příčiny/důvodu - Proč? Z jakého důvodu? Z jaké příčiny? Třásl se
zimou
.
účelu - Proč? Za jakým účelem? Koupila si to
pro radost
.
podmínky - Za jaké podmínky?
Za
hezkého
počasí
půjdeme k vodě.
přípustky - I přes co?
Přes zákaz
tam vstoupil.
doplněk
závisí na 2 členech: na slovesu (přísudku) a zároveň na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo předmětu) - Nechal limonádu
nedopitou
. Pavel byl zvolen
prezidentem
. Honza viděl Petra
unaveného
.
Přímá řeč
,,Dnes nemám čas, běž sám," řekla mi.
,,Dnes nemám čas," řekla mi, ,,běž sám."
Řekla mi: ,,
D
nes nemám čas, běž sám." - po dvojtečce vždy následuje velké písmeno.
Věta x vět. ekvivalent
dvojčlenná
- obsahuje vždy oba ZVČ (podmět může být nevyjádřený) - Máme hodně práce. Hodinky ležely na jídelním stole.
větný ekvivalent
- neobsahuje ani podmět, ani přísudek - Stát! Zákaz focení! Au! Ano. Rychle, rychle! Pavle?
jednočlenná
- má pouze přísudek !neplést však s nevyjádřeným podmětem! - na místo podmětu dáváme nejčastěji neurčité "
ono
" - Blýskalo se. Silně fouká. Prší. Bolí mě v krku. Je mi smutno. Stýská se mi.
Základní větné členy (ZVČ)
Podmět
vyjádřený (= je přímo "slovem" vyjádřen ve větě -
Děti
šly.)
nevyjádřený (= není přímo obsažen ve větě - nahrazujeme osobními zájmeny podle významu (on, ona, ty, oni,...))
ptáme se KDO? CO?
Přísudek
slovesný jednoduchý
(= vyjádřen slovesem v jednoduchém tvaru (Já
jsem byl plavat
. Táta
spí
. Telefon mi
nefunguje
. Kája
bude malovat
.)
slovesný složený
způsobová (modální) slovesa (
moci, umět, chtít, smět, mít, muset
) + infinitiv - Petr
by měl
denně
cvičit
.
Musím vyzvednout
ten balík.
fázová slovesa (
začít, začínat; přestat, přestávat
) + infinitiv - Pavel před rokem
přestal hrát
fotbal. Kamila
začala pracovat
jako sekretářka.
jmenný se sponou
sponová slovesa (
být, bývat; stát se; stávat se
) + jméno: Karel
se stal náčelníkem
horské služby. Jitka
byla
v běhu
nejlepší
. Jeho hodinky
jsou pěkné
.
jmenný (beze spony)
je vypuštěno sponové sloveso - Sliby
chyby
. Průjezd
zakázán
.
vyjádřený citoslovcem
Žába
hop
do rybníka.
Druhy souvětí
souřadné - obsahuje minimálně 2 VH
podřadné - obsahuje vždy pouze 1 VH
Věta hlavní - není závislá na žádné jiné větě v souvětí; nemůžeme se na ni jinou větou zeptat.