Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
teorie literatury pro učitele - Coggle Diagram
teorie literatury pro učitele
Základy versologie, podstata verše, rytmu a metra
versologie = nauka o verši
Jan Blahoslav
Musica
JAK
O poezii české
Josef Dobrovský
Jan Mukařovský
zevrubný výklad zvukové stránky Máchova verše
Josef Hrabák
Poetika, Úvod do teorie verše
4 oblasti
podstata verše, rýmu a meta
prozodických systémů
rýmu a asonance
ustálených druhů verše
verš
rytmická jednotka oddělená od ostatních rytmických jednotek jasnými hranicemi - zvláštní řádek
s jistou pravidelností se opakuje
nositel metrického impulsu
základní zakončení
teze
arze
mužské, ženské, daktylské
rytmus
pravidelné opakování zvukových prvků
metrum
norma pro rytmickou výstavbu básně, ideální schéma verš
norma, které verš podléhá a rytmus je jejím konkrétním naplněním
metrický impuls
pravidelnost v rytmice veršů
opakování
prozodické systémy v české lit.
Hrabák: soubor včech veršových norem využívajících týmž specif. způsobem rytmických vlastností
U nás se vyskytují všechny systémy podmíněné těmito jaz. zvláštnostmi
přízvuk je nefonologický, vázán na počátek slovního celku
nepřízvučné slabiky se ve slově neredukují
existuje fonologická kvalita
prozodie - zkoumá zvukovou stránku jazyka z hlediska veršované výstavby
typy
Volný verš
bezrozměrný verš
časoměrný verš
tónický verš
sylabický
sylabotonický
metrické útvary sylabotonického verše, volný verš a fce přesahu
trochejský
dierese
césura
jambický
daktylský
logaedický
volný
enjambment - větný celek přesahuje z jednoho verše do druhého
Tradiční veršové útvary
Oktosylab
Desaterec
Blankvers
Shakespearův blankvers
Hendekasylab
Senár
Alexandrín
Hexametr
Daktylský pentametr
Tradiční strofické formy
strofa = myšlenkový celek
elegické distichon
sapfická
trojdílná
pětiveršová
tercina
stance
siciliana
nona
decima
ritornel
znělka
Shakespearovská znělka
oněginská strofa
Rým a jeho fce ve verši, klasif. rýmů dle různých kategorií, asonance
Rým = zvuková shoda slov buď na konci rytmické řady či syn. celku
úplný
částečná homonymita konců slov - pole hole, broučky obroušky
neúplný
shodují se samohlásky i souhlásky, ne všechny - srtmý. neúplný
4 funkce
eufonická
sémantická
rytmotvorná
umožňuje spojení veršů do vyšších celků
zvukové shody slovních konců
asonance
konsonance - souhlásky
dle vztahu rýmu a metra
ženský rým - končí lehokou dobou
mužský rým - končí těžkou dobou
dle rozložení ve strofě
sdružený
střídavý
obkročný
postupný - abc abc
tyrádový
přerývaný abcb
rým štěpný
rýmuje se kmenová část slova - rána, vrána
rým planý
odvozovací přípona - milovati, hodovati
Tematická výstavba LD
motiv
= základní nejjednodušší tematická jednotka díla
hlavní
vedlejší
dynamický
statický
volný
signatální
motivují zájem o čtení, navodí atmosféru
leitmotiv
skupiny motivů = téma díla
záměr autora, hlavní idea díla
téma
hlavní - stojí v základu celého díla
může být přímo vyslovena skrze motto, nebo epilog autora
dílčí
postavy
hlavní
vedlejší
epizodní
prostředí
látka = Část skutečnosti, kterou si autor vybral k uměleckému zpracování
události, které dílo sděluje
existuje mimo zkoumané dílo, to, co vytvořilo věcný obsah
Námět
zdroj inspirace - ideová schránka - rozhodující pro výběr faktů a jejich řazení
Předloha
námět již v literatuře zpracovaný
Problematika klasifikace LD a LŽ
lyrika
bezfabulový, bezsyžetový LD
elegie, epigramy, epitafy, gnómy, hymny, ódy
výrazně aktualizuje jazyk
dle toho, co vyjadřuje ji dělíme
osobní - intimní, milostná, rodinná - nitro
přírodní
reflexivní a meditativní
smrt, smysl lž
občanská - národní, sociální a politické problémy
epika
fabulový syžetový LD
uskutečněno formou dialogu/monologu postav
drama = fabulový, syžetový ld
fabule
příhoda, o které se vypravuje, kostra, kterou si pamatujeme po přečtení díla
syžet
způsob předání a uspořádání informací o fabuli
poezie
próza
Lyrika a jiné bezfabulové žánry
píseň
mluvní poezie
óda
elegie
nénie
jiné bezfabulové žánry
dopis
dialog
rétorika
filipika
žalm
jeremiáda
silvy
tzv. příležitostná poezie
znělka
litanie
kancionál
lidová píseň
epigram
drobné průpovědi
gnóma
přísloví
pořekadlo
pranostika
úsloví
Epické žánry
Eduard Petrů
Velká
Román
epos
mýtus
legenda
Střední
novela
povídka
romanetto
Drobná
bajka
parabola
anekdota
Publicistika
cestopis
fejeton
reportáž
medailon
interview
L-E žánry
epická píseň
balada
romance
idyla
ekloga
arkadická poezie
poema
Znakový systém LD, obrazná pojmenování, klas. JP - tropy
ZS LD - základ je spisovný jazyk, po stránce lexikální, morfologické a syntaktické, možnost využít obecné podoby jazyka, hovorového jazyka, regionálního či soc. dialektu, slagnu, argotu atd.
2 základní typy tropů - jaz. prostředky založené na přenášení významu
metafora
metonymie
metaforické tropy
personifikace
animizace
synestézie
přirovnání
metonymické tropy
hyperbola
litotes
eufemismus
ironie
perifráze
epiteton
oxymoron
Klas. JP - figury
= sousloví založena na opakování slov, hromadění slov a jejich zvláštním uspořádání - syntaktická oblast jaz. jevů
stylistické figury - nemění se význam slov - snaha zaujmout zvláštním prvkem
syntaktické figury
asyndeton
polysyndeton
parenteze - vsuvka
elipsa
zakládající se na hromadění hlásek
onomatopoie = zvukomalba - vrrrrz
aliterace
opakováním týchž slov
epizeuxis
anafora, epifora, epanastrofa
hromaděním významů
pleonasmus - stejný blízký význam slov k označení jedné skutečnosti
řečnické
apostrofa
Základní a pomocné disciplíny lit. vědy
Lit. věda - samostatná humanitní disciplína, zkoumá uměleckou lit. z hlediska
synchronního - vzájemná souvislost, současná existence
diachronního - vývoj
pomocné disciplíny
lingvistika
sémiotika
psychologie
sociologie
pomezní disciplíny - mezi LV a lingvistikou
textologie
translatologie
základ
lit. historie
uplatňuje, ověřuje a modifikuje lit. teorii
konkrétní text daného autora - přiřazuje do kontextu dané literatury
mezinárodní lit. procesy
rekonstrukce a problematika lit. vývoje
lit. teorie
předpokládá literární historii
usiluje o určení obecných zákonitostí
předmětem sama literatura
k ní genologie, versologie a lit. stylistika
přihlíží k lit. pohybu, jemuž podléhají lit. díla a k zákonitým souvislostem
lit. kritika
měla naučit, jakým zp. koncipovat básnický a prozaický text
analýza ld se znalostmi lit. teorie a historie
orientace na umělce i čtenáře
uplatňuje aktuální společenská a estetická hlediska
dělení
recenze
impresionistická - norma je subjektivní kritikův prožitek
kritická studie
kritická esej - F. X. Šalda - lit. estetika + společenské otázky, chápání jako začlenění díla do kontextu literatury
normativní - norma z lit. produkce
lit. vědné směry
Antické Řecko - ikologie
jazyk, styl a historické reálie pro porozumění textu
romantismus
estetika emocí i idealismus, díla ideje v čase = idea historismu
pol. 19. stol.
materialismus, pozitivismus x novoidealismus, biologismus, marxismus
Dramatické žánry
dělení
akty (jednání)
scény
výstup
3 normy - M, Č, D
středověk
pašije
morality
mystéria
klasicismus - navazuje na A. Poetiku - 3 normy + 5stupňů tématu
tragédie
komedie
staré - politický podtext
střední - milostné pletky, rodinná témata
nové
rodinná témata - Menandros, Tyfoklos
expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
činohra
fraška
opera
opereta
revue - dějové pásmo propojeno tanečními vystoupeními
dell´ arte - masky, impro, typizované postavy
absurdní drama
Základní tendence vývoje lit. vědy a literárněvědné metodologie
teoretické myšlení o literatuře sahá už do Antiky - příručky poetiky a rétoriky
2 možné přístupy k vnímání ld
naším východiskem je jeho interpretace - objekt
východiskem je čtenářský prožitek - subjekt
interpretace
text = interpretační prostor
jednotlivé čtenářské zážitky - množina interpretačních polí
pole se zčásti prolínají - interpretační jádro
východiskem intrpretace je jednotlivé inter. pole - vztah mezi vnímateli, rovina subjektu
metody
klasicistní
normativní charakter
aplikace teoret. poznatků na konkrétní lit. tvorbu
dílo jako objektivní skutečnost
romantická
proti normativnosti
přednost jedince, vnitřní prožitky a dojmy > dogmata, příkazy
originalita
impresionistická
pocity a dojmy
JK ze LVOVIC - Chimérské výpravy
biografická a pdychologická
život = sexuální pohnutky v lidském nevědomí
osobnost a život autora
pozitivistická
empirické poznání
Arne Novák, Jan Jakubec, A. Comte
sociologická metoda
Interpretace literárního textu (básně, narativní text, drama)
lit.věd. disciplína zkoumá lit text s cílem co nejadekvátněji pochopit výsledek smyslu díla
původ - hermeneutika - umění výkladuu jako metodologie historických a duchovních věd
předmětem je individuální umělecké dílo jako svébytný celek
mimoestetické prvky - osobnost, doba, okolnosti
interpret. postupy:
spojují vyložení estetických složek
obsah, forma, dobová aktuálnost, spol. fce
Interpretace básní - Kožmín
vytyčení býznamových ohnisek básně - základní princip - sémantické průsečíky - dominanty básnikovy výpovědi
polarita
klíčová slova
konfrontace textů téhož autora
konfrontace textů různých autorů
interpretace narativního textu
grafická podoba
kapitoly
atomizován - přerývaný text
model typu proudu - psán bez členění
temtika, látka, motiv
prostředky
Stanzel - zprostředkovanost vyprávění
modus
osoba
perspektiva
autorská vyp. situace - "já" nahlíží, vypravěč stojí mimo
vypravěčská situace první osoby - "já" prožívající je hl. postava a přímý účastník
personální vypravěčská situace - střídání - dává nahlížet do vědomí hl. postav i vypravěče
drama - Veltruský
hlavní text - dialogy monology
vedlejší text (poznámky, seznam postav, komentáře)
nepostradatelné
označení mluvčího
popis fyzických akcí
doporučené k jevištní interpretaci
popis prostředí
charakteristika
postradatelné
autorské komentáře
Kompoziční výstavba jako klíč k interpretaci (architektonika, kompozice)
kompozice = zp. uspořádání, organizace tematických a jazykových složek vzhledem k celkovému záměru a uměleckému smyslu
Hrabák
Pořadí v jakém jsou jednotlivé info. seřazena a zp., jakým jsou navzájem spojeny
kompoziční výstavba
architektonika
vnější výstavba díla
kompozice
vnitřní, kterou vytvářejí kompoziční principy, postupy a syžetová osnova
základní principy
kontrast - prvky, co si odporují, hlavně v lyrice
provnání - různé časové roviny
opakování
papralelnost
gradace - myšlenkové a emocionální intenzity
kauzalita
2 základní formy kompozice z historického hlediska
tektonická = uzavřená
symetrická forma u normovaných žánrů - např. klas. drama - 5 částí
atektonická = otevřená
nepravidelná ,asymetrická forma - postmoderní literatura - např. p. román popírá daná pravidla
exponovaná místa
začátek a konec dála - vztah mezi nimi = zarámování
uzavřené
otevřené
pointa
nečekané vyvrcholení
happy- end
náhlý dějový zvrat
obrácení v opak
dobrodružné žánry, romantická lit.
prolog - text, který předhcází děj a uvádí dílo
epilog
doslov, dovětek autora
incipit
začátek ld, první věty
explicit
konec ld, poslední věty
kompoziční postupy
chronologický
kronikářský
retrospektivní
rámcový
řetězový
Poetika vyprávění. Typologie narativních situací
mluvený či psaný projev, který zachycuje fiktivní či skutečný děj
mluvčí, jehož autor vyprávěním pověří = vypravěč - prostředník mezi čtenářem a obsahem
1 z hlavních sloupů výstavby LD
typy vypravěče
autorský - autor se sám stylizuje do postavy, která je vypravěčem
vševědoucí - 3. os. er-forma
součástí děje - 1. os. ich-forma
personální - v příběhu, pasivní účastník děje
fiktivní - fyzicky nepřítomen, průběh událostí v ich-formě
motivace autora - odůvodnění uměleckých prostředků - 3 typy motivace
kompoziční
falešné motivace -detektivky
realistická
estetická
zpomalení proudu vyprávění
digrese
dějové odbočky, úvahové a popisné pasáže
epizody
samy o sobě dějově uzavřeny - typ digrese
Doležel - Narativní zp. v české lit.
pásmo postav a vypravěče
v klas. vyprávění obě pásma splývají využítím pp řeči nebo neznačené přímé řeči
rétorické formy
vyprávěcí způsoby
komentující
hodnotící
vykládající
subjektivní er-forma
smíšená řeč, kde splývá osobní hledisko s vypravěčem ve 3. os.
objektivní ich-forma - nezúčastněný pozorovatel
Specifika interpretace dramatického textu (drama jako lit. fakt, hlavní a vedlejší text dramatu)
text hl. a vedlejší - viz 17. otázka
výhradně přímé jazykové promluvy + jednání drmatickýých postav a scenické + režijní poznámky
kompoziční výstavba -EKKPK
konflikt
Pavel Janoušek
Rozměry dramatu, Drama jako lit. fakt
poetika dramatu
Jiří Veltruský
Drama jako básnické dílo
Polemika s Otakarem Zichem - Estetika dram. umění - drama není literatura, drama je až po realizaci na jevišti um. dílo
dram. dialog - projevem jediného mluvčího - autora, který jednotlivé promluvy stylizuje
Otakar Zich - scénické poznámky = pokyny, Veltruský zkoumal jejich fci a toto tvrzení vyvrací