Experiment J.B. Watsona s malým Albertem byl psychologický výzkum provedený v roce 1920. Cílem bylo prokázat, že strach z určitých věcí může být naučen. Malý Albert byl dítě ve věku 11 měsíců, na kterém Watson a jeho spolupracovnice Rosalie Rayner prováděli experiment. Nejprve nechali chlapce hrát s bílým laboratorním králíčkem a jinými předměty a zjišťovali, že se nebál nic. Poté při několika sezeních před chlapcem hlasitě zvuky bubnového kladívka vyděšili malého Alberta. Chlapec začal mít strach nejen z kladívka, ale i z bílého králíčka a jiných bílých předmětů. Tím Watson ukázal, že emocionální reakce, v tomto případě strach, mohou být podmíněny a naučeny. Experiment ale vyvolal etické otázky ohledně zacházení s dětmi v psychologickém výzkumu.