PSY2:jak jsem byla původně nastavená že bych chtěla být průvodce v rámci té terapeutické práce, tak ta práce s poruchama příjmu potravy mě dovedla spíš k tomu, že občas jako kdybych i těma klientama ať už mužema nebo ženama tak jako víc natlačená, když to řeknu ošklivě ale oni to tak nemyslí, jako abych byla ten odborník, jako abych abych jako kdybych jim dávala i poměrně jednoznačný rady a návody a inspirace, případně i otázky na, třeba uplně konkrétní otázky třeba stylem jsme tlustá nebo jsem tlustý, jo nebo jím dost, je to dostatečná porce, jo což jako kdyby je přece jenom specifičnost terapeutické práce jo jako kdyby obecně, není není to o mužích a ženě..................se je snažím vnímat jako respektu plný bytosti a tohle celý se jim tam snažím nastolovat a že že i když to třeba občas zaškrbotne nebo někdy to nějde tak vlastně tím, že spolu nějakou dobu spolupracujeme a že třeba ví že když se spolu na něčem domluvíme a třeba se to uplně nepodaří jo, to co chtěli udělat takže když sem příjdou a mluví o tom, takže vlastně dostanou spíš tu podporu a pochopení, nikdy nedostanou žádný odsouzení jo, nebo nějaký ultimátum jo, nebo nějaký zavržení nebo prostě že by se museli za něco stydět jo že vlastně, jako ta otázka čím si to vysvětluju, no právě díky té, té komunikaci, kooperaci a vzájemné důvěře která se tam nějakým způsobem tvoří postupně nějakým způsobem......, respektuju je a respektuju je tady s tím že tady nemusí vůbec být chtít tak já se snažím poměrně jako záhy, jak kdyby když to ten člověk tak jako formuluje že ja tady vlastně, nebo toto mi přišlo že tady je, takže klidně o tom mluvím jako jo, otvírám to téma, ahá takže jako rodiče by chtěli a vy sama máte něco, myslíte si? Takže ono to je jako pomerně rychle videt a je to zase je to různý někdy někdy i když to tam takhle začně tak ta spolupráce klidně pokračuje a trvá a přetransformuje se do něčeho úplně něčeho jinýho a taky je spolupráce taková že už je podruhý neuvidím, jo
přeměna z průvodce do odboríka, respektuju, chápající