Please enable JavaScript.

Coggle requires JavaScript to display documents.

Ekologie - je věda, která se zabývá studiem vzájemných vztahů mezi…

- - - - edafon = společenstvo organismů žijících v půdě
      - fytocenóza = společenstvo všech rostlin
      - bentos = společenstvo organismů žijící na dně stojatých nebo tekoucích vod
      - zoocenóza = společenstvo všech živočichů (existují i pojmy mykocenóza a bakteriocenóza)
      - plankton = společenstvo drobných organismů vznášejících se ve vodě (lze upřesnit např. podobou zooplankton, fytoplankton ap.)
      - biocenóza = společenstvo všech živých organismů
        
        ekosystém = soubor všech živých organismů a neživého prostředí daného místa
        
        biom = soubor podobných ekosystémů ("obří ekosystém", který je charakteristický pro určité klimatické podmínky na Zemi
        
        biosféra = soubor všech ekosystémů na Zemi, část Země obývaná živými organismy
        
        tok energie
        
        Pro každý ekosystém je zdrojem energie sluneční záření, ukládané producenty (rostlinami) při fotosyntéze do energie chemických vazeb v organických látkách. Každý článek potravního řetězce využije průměrně pouze 10 - 20 % přijatých organických látek jako stavební látky, zbytek mu slouží jako zdroj energie a v konečné podobě se uvolní do okolí v podobě tepla. Z tohoto zjištění vyplývají dva závěry:
        
        Energie (na rozdíl od živin) v ekosystému nekoluje, pouze jím protéká. Veškerá přijatá světelná energie se nakonec vrátí do okolí
        v podobě tepla.
        
        Konzumenti potřebují ke stavbě svého těla průměrně 5-10 krát větší množství potravy, než sami váží.
        
        koloběh živin
        
        konzumenti: živí se těly jiných organismů, rozlišují se podle pořadí v potravním řetězci na
        
        konzumenty 2. řádu (predátoři nebo paraziti, živí se primárními konzumenty)
        
        konzumenty vyšších řádů
        
        konzumenty 1. řádu (býložravci, živí se producenty)
        
        dekompozitoři: živí se odumřelými těly jiných organismů (např. houby, půdní hlístice, kroužkovci, roztoči ap.). Konečnými
        dekompozitory jsou bakterie které přeměňují organické látky na anorganické, čímž poskytují minerální živiny producentům.
        
        producenti: vytvářejí organické látky z látek anorganických, provádějí fotosyntézu. Producenty jsou proto všechny zelené rostliny a další autotrofní organismy (sinice ap.)
        
        Každý ekosystém se vyvíjí v zákonitém sledu jednotlivých stadií:
        
        2. sukcese: postupný vývoj ekosystému směrem ke stabilnímu (klimaxovému) stavu. V prvních fázích ekosystém osídlují odolné invazní druhy (např. lebeda, kopřiva…), které soupeří o uprázdněnou niku. Postupem času se podmínky v ekosystému stabilizují, objevují se další druhy a původní invazní druhy pomalu mizí. Vše směřuje ke stabilnímu stavu, který nejlépe odpovídá daným podmínkám. Počet druhů roste a vytvářejí se mezi nimi čím dál složitější vazby.
        
        3. klimax: vrcholné stadium ekosystému, konečný výsledek sukcese. V ekosystému je velký počet druhů, mezi nimiž jsou vytvořeny komplikované vazby. Klimaxové stadium trvá tak dlouho, dokud nenastane další zmlazení. Klimaxové ekosystémy jsou nejcennějšími částmi přírody ve světě (tropické pralesy, korálové útesy ap.) i u nás (horská rašeliniště ap.).
        
        1. zmlazení: jakákoliv náhlá změna podmínek v ekosystému (sesuv půdy, změna klimatu, zatopení vodou…), včetně zásahu člověka
        (těžba, vznik skládky…). V ekosystému dojde k radikálnímu snížení počtu druhů.
        
        Ekologické faktory - Obecně umožňují existenci určitých druhů a současně limitují jejich rozšíření. Jejich působením dochází ke vzniku evolučních přizpůsobení i nedědičných změn.
        
        Biotické faktory – jedná se o nejrůznější vztahy (vnitrodruhové, mezidruhové), uplatňují se tedy až na úrovni skupin jedinců (populace, společenstva…)
        
        Abiotické faktory – veškeré fyzikální a chemické faktory ovzduší,
        půdy, vodního prostředí
        
        člověk jako ekologický faktor
        
        trofické faktory
        
        Členění ekologických faktorů podle prostředí:
        
        .
        
        A) Klimatop – soubor faktorů ovzduší
        
        B) Hydrotop – soubor faktorů vodního prostředí
        
        C) Edafotop – soubor půdních faktorů
        
        Členění ekologických faktorů podle periodicity jejich působení:
        
        .
        
        A) Periodické – organismy jsou jejich účinkům dokonale přizpůsobeny
        
        B) Neperiodické – projevují se neočekávaně → disturbance (např. většina lidských zásahů – agroekosystémy, požáry, neobvyklý průběh meteorologických podmínek)
        
        Členění podle typu adaptace, kterou ekologický faktor vyvolává:
        
        .
        
        A) Morfoplastické – působí vznik morfologických změn
        
        B) Fyzioplastické – ovlivňují fyziologické pochody
        
        C) Etoplastické – mají vliv na chování živočichů
        
        abiotické podmínky
        
        vzduch
        
        teplo
        
        světlo
        
        voda
        
        Půda
        
        Abiotické složky prostředí
        
        Ekologická valence - Každý organismus může žít pouze v určitém rozpětí podmínek. Rozpětí těchto podmínek se nazývá ekologická valence
        
        Podmínky, při kterých se organismu daří nejlépe, se nazývají optimum.
        
        Pro každou z podmínek (teplota, obsah kyslíku, množství vody…) může být valence různá. Ten z faktorů, který nejvíce omezuje růst, se nazývá limitující faktor.
        
        Některé druhy mohou mít velmi širokou valenci (označují se předponou eury-, např. eurytermní), jiné druhy snesou jen velmi úzké rozpětí podmínek (označují se předponou steno-, např. stenotermní).
        
        Druhy s úzkou valencí často slouží jako bioindikátory určitých podmínek. (Například lišejníky jsou bioindikátory nízkého obsahu SO2 v ovzduší, pstruzi jsou bioindikátory vysokého obsahu kyslíku ve vodě ap.)
        
        Liebigův zákon minima Jedná se o jedno ze základních ekologických pravidel, které bylo formulováno už v roce 1840. Říká, že život a růst organismů je limitován tím prvkem, kterého je nedostatek (je v minimu).
  - - - areál = geograficky vymezená oblast výskytu; část planety, kde je daný druh rozšířen
      - kosmopolit = druh rozšířený na celé planetě, často průvodce člověka (např. člověk, potkan, myš, pýr…)
      - endemit = druh s velmi malým areálem rozšíření, vyskytuje se jen na jednom místě na Zemi (např. hořeček český)
      - Endemiti a jejich biotopy bývají předmětem přísné ochrany.
      - Endemické druhy v ČR většinou patří mezi tzv. glaciální relikty (= pozůstatky po posledním zalednění, zpravidla v horách).