Spoustu lidí se začalo hromadit u radnice. O novém orloji se mluvilo všude možně. Všichni chtěli tento orloj, který má být jako žádný jiný, vidět na své vlastní oči. V davu byl hluk, ale až nastala celá hodina, dav se utlumil. Kostlivec začal tahat za provaz a rozzvonil zvon. Dále se otevřela dvoje okénka a z nich kráčelo za sebou dvanáct apoštolů. Dále se ukázal i sám Kristus. Celé se to ukončilo zakokrháním kohouta. Obyčejnému lidu to přišlo divné a vtipné a astronomové se mohli jen divit. Lidé sdíleli své názory, ale náhle ztichli. Z radnice vycházeli konšelé, rada a hlavně tvůrce orloje mistr Hanuš. Mistr Hanuš vykládal o svém orloji. Orloj nejen že ukazoval čas ale také den, měsíc a rok. Dále ukazoval i svátky, zodiak a pozici Slunce a Měsíce. Vzdělaní prostě žasli. Až mistr Hanuš své vyprávění dokončil, pozval radu aby se šli podívat do věže. Uvnitř orloje byl složitý stroj s mnoha pohyblivými částmi, kterým nikdo kromě mistra Hanuše nerozuměl. Jeden z konšelů, který byl hodinář a druhý co byl z Karlovy kolleje, upřímně uznali že tomu nerozumí a ani nechtějí, jinak by se zbláznili. Zazněl také názor, že takový orloj nikde jinde není, tedy pokud mistr Hanuš nepostaví další. Tato myšlenka se konšelům moc nelíbila. Chtěli aby orloj byl pouze v Praze. Pověst o Pražském orloji se dostala všude do země a i do cizích zemí. Cizinci se na orloj přišli podívat a chtěli ho také. Konšelé se zlekli a tajné schůzce rozhodli, co udělají s mistrem Hanušem, než ho ostatní zlákají. Jednoho večera, když mistr Hanuš byl zabraný do práce ve své dílně, se mu do domu vloupali tři muži. Mistr Hanuš si jich všiml až moc pozdě. Hýbali se jako stíny a mistra Hanuše našli sousedé až ráno. Mistr Hanuš byl oslepen. O tomto zločinu se daleko rozkřiklo, ale muže nikdo nenašel a mistr Hanuš ani nic neřekl. Věděl, že za tím byli konšelé, aby nepostavil další orloj. Stýskalo se mu po jeho práci, protože už ji nemohl dělat. Štvalo ho, že za svou práci, dostal akorát oslepení. Když věděl, že už dlouho žít nebude, rozhodl se pomstít. Za doprovodu jednoho z jeho žáku se vydal do orloje. Cestou ho nikdo nepoznal. Zhubl, zbledl a jeho vlasy zešedly. Ve věži si poslechl chod jeho stroje. Poté strčil svou ruku do nejsložitější části stroje a když ji vytáhl, stroj ztichl. Z radnice ho našli ležet vedle svého stroje. Umřel spolu s ním. A už nebylo nikoho, kdo by dokázal mistrovské dílo spravit.