děj: Kniha začíná slavnou větou: „Tak nám zabili Ferdinanda.“ Švejk, který byl dříve uznán za slabomyslného, ale přesto je fanatickým vlastencem, se hned nadšeně hlásí do války. Jeho nadšení však není bráno vážně – policie ho zatkne kvůli podezření z vlastizrady, a nakonec skončí v blázinci, protože ho považují za neškodného blázna. Po propuštění se k armádě skutečně přidá. Dostane se jako sluha k feldkurátovi Katzovi, vojenskému knězi, který místo kázání raději pije alkohol a hraje karty. Švejk se o něj stará, ale Katz ho nakonec prohraje v kartách – tím se Švejk dostává k nadporučíkovi Lukášovi. U Lukáše slouží jako pucflek (sluha) a i když má dobré úmysly, způsobuje svým doslovným chápáním rozkazů a přehnanou horlivostí různé trapasy a komické situace. Například koupí pro Lukáše psa ukradeného civilistovi, čímž vznikne malér.
Švejk navíc neustále vypráví historky a anekdoty, které často nemají s děním přímou souvislost, ale výborně parodují svět kolem – byrokracii, církev, armádu i obyčejný život.
Díl končí tím, že je Švejk přidělen k pluku a odjíždí na frontu, i když je stále v „zázemí“ a do skutečné války se ještě nedostal.