Havran, který umí jenom „nevermore“ („nikdy víc“) hledá přístřeší a přiletí k oknu jednoho milence. Ten přemýšlí nad svou knihou, sní o mrtvé milence Lenoře a v tom uslyší zaklepání, o kterém ale pochybuje, že je skutečné. Myslí si, že klepání je výplod jeho polospánku. Když se údery opakují, tak jde otevřít. Za dveřmi je pouze tma, žádný člověk, který by klepal. Muž nejistě vysloví jméno své milenky, která se mu vrací díky ozvěně. Muž se vrací do pokoje, ale další klepání ho donutí otevřít okno. Ze tmy se vynoří havran a vletí do pokoje muže. Své místo nalezne na sošce Pallas Athény. Milenec se havrana zeptá na jednoduchou otázku a je velmi překvapen, když havran odpoví „nevermore“. Muž znejistí ještě více a začne klást další otázky. Přestože je odpověď stále stejná. V zoufalství se ho zeptá i nato, zda ještě někdy uvidí svou milou. Ozve se jen „nevermore“. Muž má strach z havrana a už ten havran není v bytě vítán a muž se ho snaží dostat ven. Havran se však nenechá vyhodit, stále strnule sedí a znovu odpovídá na každou mužovu otázku „nevermore“. Nakonec muž přijímá, že temný havran již zřejmě navždy zůstane v jeho duši.