Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
středověk, durové stupnice - Coggle Diagram
středověk
gregoriánský chorál
= liturgický zpěv římskokatolické církve
jednohlas, muži, latina, a capella, nepravidelné metrum
cantus planus = rovný zpěv (melodie se podřizovaly textu)
vychází z církevních tónin
doprovázel menší obřad - ordinárium, proprium
Řehoř I. Veliký
papež, reforma liturgie
Řehořův antifonář = vzorový zpěvník liturgických zpěvů
inicioval sjednocení dosavadních variant křesťanské liturgie
schola cantorum = škola pěvců v bazilice sv. Petra, školení ve správném zpěvu chorálu, vzor
zpěv
antifonální (střídání 2 skupin)
responzoriální (střídání sóla a sborové odpovědi)
druhy gregoriánské melodiky: recitace a lekce na jednom tónu, sylabické zpěvy, melismatické zpěvy
tropy - vsuvky do textů, vysvětlivky a úvahy, narušovaly liturgii - v 16. století zrušeny
sekvence - pod alelujatické zpěvy podkládán nový text, v 16. století revize - zůstalo jen 5 sekvencí (př. Stabat Mater)
Schola Gregoriana Pragensis - David Eben
středověk
476 - 1492
periodizace
gregoriánský chorál
doba románská (1000-1200)
gotika (1150-1400)
dělení hudby
gregoriánský chorál (4.-10. stol.)
období vícehlasů (10.-12. stol.)
noterdamská škola (1150-1250)
ars antiqua (1250-1350)
ars nova (1320-1430)
vliv katolické církve
složení společnosti: šlechta, církev, poddaní
hlavní obživa - zemědělství
duchovní hudba (texty vychází z náboženství)
světská hudba (nemá duchovní obsah; trubadúři, truvéři, minnesängeři)
rytířská kultura
doba křižáckých výprav, 12. století
Francie, Německo, Itálie, Anglie
básníci, skladatelé a interpreti
Francie
truvéři (sever Francie, epické písně, Richard Lví srdce, Adam de la Halle)
trubadúři (jih Francie, lyrické písně, Vilém XI., Bernart de Ventadorn)
Německo
minnesängeři (minne=láska, oslavují lásku, Codex Manesse)
Heinrich von Meissen zvaný Frauenlob
hudební nástroje
k doprovodu zpěvu
instrumentalisté - nejnižší vrstva společnosti
loutna, fidula, dvojité flétny, niněra, psaltérium, přenosné varhany portativ, rubeba, harfa, šalmaje
Kalenda Maya
vícehlas
sloh polymelodický
vznik: jednohlas, zadržení tónu, organum, protipohyb, kánon
rozvoj: počátky vícehlasu, Notredamská škola, ars antiqua, ars nova
románský sloh: 11. století, Rotunda sv. Kateřiny, Rotunda sv. Martina
nejstarší vícehlas (7.-12. století)
počátky vícehlasu
organum (chorální melodie vox principalis a cantus firmus je doprovázena spodním hlasem vox organalis paralelně v kvartách, kvintách a oktávách)
Musica Enchiriadis (nejstarší pramen, 9. století)
stranné organum (laterární) - stoupající hlas vox principalis, doprovázející spodní hlas je vox organalis
Notredamská škola
doba modální notace, longa/dlouhá a brevis/krátká
discantus (po r. 1030, svrchní hlas je veden nad cantem firmem)
discantus floridus (1. pol. 12. století, svrchní hlas je veden nad cantem firmem, větší počet průchodných not proti jedné notě cantu firmu)
discantus gemellus (blíženecký zpěv, 12. století, z Anglie, postupy v sextách a terciích - dnes lidový dvojhlas)
Leonius (skladatel v Notre Dame, organum duplum)
Perotinus (skladatel v Notre Dame, organum triplum, organum quadruplum)
gotika (13.-15. století)
ars antiqua (1230-1320)
moteto (francouzsky, ke cantu firmu přikomponovány jeden až dva vrchní hlasy s novým textem)
conductus (nepoužíval cantus firmus, hlasy zhudebňují stejný text, neliturgický protipól organa)
ars nova (1320-1430)
Franice, světské umění, Guillaume de Machaut - poslední truvér, Messe de Notre Dame - nejstarší dochovaný menší cyklus, Pravdivá rozprava
italské trecento
trecento=300, rozumí se 1300
Florencie
Francesco Landino (slepý varhaník florentského chrámu San Lorenzo, renesanční všestranná osobnost)
Madrigal (původně básnická forma)
Caccia (slovo znamená hon nebo lov, kanonický princip komponování, téma - lovecké výjevy)
stavby: Katedrála sv. Víta, Chrám sv. Barbory, Dém, Katedrála Notre Dame, Saint Chapelle
notace
před zápisem se melodie memorovaly nebo improvizovaly
neumy - jen pohyb melodie, odvozeny z cheironomie (ukazování stoupající nebo klesající melodie dirigentem)
chorální notace - melodie bez rytmu, 4 linky
menzurální notace - 12. století, rytmus
dnešní notace - od 14.-15. století
dramatické učení
náboženské divadlo v křesťanské liturgii (kostel a chrám, legendy ze života světců nebo Panny Marie, pašije)
světské divadlo (ulice, parodie církevního kázání, frašky)
ve verších
Mastičkář (nejstarší české drama, 14. století)
Podkoní a žák (anonymní báseň, 14. století)
Quido z Arezza
italský mnich
zavedl čtyřlinkovou notovou osnovu
solmizační slabiky
Quidonská ruka - kantor ukázal místo na ruce a zpěváci věděli, jaký tón bude další
světská hudba
až do 13. století jen jednohlas
kočovní hudebníci
vaganti
potulní studenti
recitace a zpěv na svatbách a slavnostech
Carmina burana
1230
sbírka básní a písní
píseň z Bavorka
Carmina burana Carla Orffa
durové stupnice
stupnice = řada tónů
půltóny: mezi 3. a 4. a mezi 7. a 8.
s křížky: C, G, D, A, E, H, Fis, Cis
s béčky: C, F, B, Es, As, Des, Ges, Ces