Ani jediné děvče ve vsi, nevyjímajíc služebné, nechodilo si tak prostě jako Bára, ale ani jediné nevyhlíželo celý týden při práci tak čistě jako ona. Její košile, u krku a u rukou nabraná, byla velmi hrubá, ale bílá vždy jak padlý sníh. Suknice tmavá, vlněná, zástěra též hrubá, plátěná, byl celý její oděv, v neděli jen se obula a vzala šněrovačku, v zimě přidala vlněný kabátek. Její ozdobou byla lemovka na sukni, červený tkaloun u zástěry, červené stužky v černých vrkočích, které jí po zádech dolů visely skoro pod kolena. Děvčata jí mnohdy vytýkala, že chodí po celý týden rozpásaná, ale ona je přece neposlechla, bylo jí tak volno a Elška jí vždy říkala, že jí to lépe sluší bez šněrovačky. Bez marnosti není nikdo, ani Bára bez ní nebyla.
