Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
Principy a koncepty informační etiky - Coggle Diagram
Principy a koncepty informační etiky
Morální filozofie
Morálka
Moralis- Společenské chování
Mores: Zvyklosti
Zastávané přesvědčení
Etika
Ethikós: Praktikování morálních zásad
Ethiques: klasická díla morální filozofie
Systematické pojednání o morálním principu
Argumentace
Byla vytlačena experimentováním, jako způsobem jak spolehlivě poznat okolní svět
Je součástí interpretace významu experimentů
Jako řešení složitých životních situací ji můžeme vidět na sociálních sítích
Posiluje schopnost kriticky přemýšlet o podstatě argumentů
Informační etika
Výzvy informační etiky
Konceptuální šíře informací
Řešení morálních otázek, které vznikají vznikem nových technologií
Kosmopolitnost: všichni jsme propojeni, ale rozdíly mezi námi jsou skutečné
Patří do subdisciplíny morální filozofie, která se zabývá studiem dobra
Morální filozofie je systematické zkoumání dobra
Informační etika je aplikovaná- věnuje se morálnostmi mezi nově vznikajícími informačními a komunikačními technologiemi
Jelikož je definice pojmu informace široká, musí být stejně široká škála etických norem
Deontologie
Uplatňování
Dnes: Uplatňovány v morálních otázkách lidská práva, základ profesních etických kodexů
Informační profesionálové, kteří považují soukromí, přístup k informacím a intelektuální svobodu za univerzální lidská práva uplatňují deontologický etický rámec
Dříve: Absolutní, co nebylo absolutní nebylo ani morální
Omezení
Etické dilema nastává když se mají uplatňovat dvě maxima, která jsou v rozporu, Řešením je prokázat, že si daná maxima neodporují, či zavést nové etické rámce
Moderní deontologie přidává prvky umožňující určit, kterému pravidlu se dá přednost z hlediska hodnoty, důležitosti
Morální katastrofa: Porušení maxima proto, aby se zabránilo katastrofě, takovýto stav je považován za nemorální
Hlavní myslitelé
Immanuel Kant (1724-180)
Německý zakladatel deontologie založené na pravidlech
Vůdčí osobnost osvícenství
Kritika praktického rozumu: Kategorický imperativ
John Locke (1632-1704)
Anglický filozof a empirik
Formuloval deontologii založenou na právech, tvrdil, že stvořitel vytvořil přirozené zákony, od nichž se lidé nemohou odcizit
Thomas Nagel (1937-současnost)
Americký filozof
Stanovil rozdíly mezi agent-relativními a agent-neutrálními důvody
Řeší problém morální katastrofy tím, že přetváří způsob, jakým se rozum používá k identifikaci pravidel
Frances Kramm
Americká aplikovaná etička
Vypracovala princip přípustného poškození
Základní myšlenky
Etika povinnosti, či také etika pravidel , tato pravidla lze objevit apriorně (bez znalosti zkušeností). Pravidlo, o němž se tvrdí, že je všeobecně pravdivé se nazývá maxima
Studium toho, co je nutné, ve smyslu toho, co by se nemělo dělat
Maxima můžeme chápat jako náboženská přikázání a určují hranice morální přijatelnosti
Morální je to, co je možné aplikovat univerzálně
Člověk by se více než pravidly měl řídit dobrou vůlí
Základem deontologické autority je kategorický imperativ
Jedná se o normativní formu etiky, definuje, která jednání jsou špatná
Dodržování morálních pravidel se stává prostředkem pro objektivní hodnocení
Konsekvencionalismus
Uplatňování
Nezávisí na víře, není nutné stanovit soubor morálních norem
Flexibilní: Dá se aplikovat na nepředvídatelné události, v nichž nelze uplatnit deontologii
Knihovnická víra: Přístup ke kvalitnímu čtenářskému materiálu bude mít pozitivní vliv na jednotlivce i společnost
Omezení
Jedná se o etiku kalkulace a relativismu
Někdy jsou důležité i prostředky, nikoli pouze cíle
Musí pracovat s morální intuicí, je velmi subjektivní
Důkazem je např. problém transplantace
Základní myšlenky
Reaguje na omezení deontologie
Důsledek je etický rámec, který zakládá určení toho, co je morální na důsledku volby
Lhaní může být morální, ale také nemorální, záleží na důsledcích této lži
Konsekvencionalismus činu: dochází k posuzování morálnosti až po činu, nikoli před ním
Má konzistentní měřítko pro hodnocení činů
Má mnoho podob
Hlavní myslitelé
John Stuart Mill (1806-1873)
Anglický filozof a empirik
Vnesl utilářské myšlení do ekonomických, sociálních, a politických hodnot klasického liberalismu
Rozšířil Benthamovy myšlenky hédonismu o kvalitativní
rozdíly
Bernard Williams (1929-2003)
Anglický morální filozof
Zavedl kritiku na základě negativní odpovědnosti – člověk může být zodpovědný za to, co neudělá, stejně jako za to, co udělá
Jeremy Bentham ( 1748-1832)
Sociální reformátor
Publikoval texty, v nichž uplatňoval utilaristické principy na trestní právo a zásady dobré správy věcí veřejných
Anglický zástupce sekundárního utilarismu
Peter Singer (1946-současnost)
Australský morální filozof
Myšlenkový experiment topícího se dítěte
Charakterová etika
Uplatňování
Má společné rysy s deontologií i konsekvencionalismem
Cnosti poskytují standard pro etické rozhodování, což je srovnatelné s tím, jak pravidla fungují v deontologii než s funkcí vnitřního dobra v konsekvencionalismu
Blahobyt je ovšem podobný vnitřnímu dobru v konsekvencionalismu
Praktici deontologie a etiky cnosti se snaží vyvinout stabilní vůdčí povahu: morální svědomí pro deontologii a uvážlivý charakter pro etiku cnosti
Informační profesionál uplatňující etiku cnosti bude pravděpodobně hledat příklady cností v profesi a napodobovat jejich přístupy
Ochrana soukromí, poskytování přístupu k informacím a obrana intelektuální svobody mohou být spíše cnostmi, o které je třeba usilovat, než samotnými morálními cíli
Omezení
Etický rámec postrádá konkrétní morální zásady
Porušení morálního pravidla je přestupkem
Je obviňována z egoismu, přílišného zaměření na morální dráhu jednotlivce, místo toho, aby rozvíjela principy a představy o dobru, které mohou být využity všemi
Etika péče: feministické přístup k etice charakteru, který zdůrazňuje význam vztahů než individuální rozkvět
Rozkvět je osobním cílem
Hlavní myslitelé
Philippa Foot (1920-2010)
Britská etička cností a metaetička
Propagovala morální etiku cnosti jako normativní alternativu ke konsekvencionalismu a deontologii
Rosalind Hursthouse (1943)
Novozélandská morální filozofka
Popularizovala etiku cnosti a rozvíjela aplikované teorie etiky cností
Zvláštní pozornost věnovala otázkám potratů a morální motivace
G. E. M. Anscombe (1919-2001)
Britská analytická filozofka a etička
Hovořila o nedostatcích morální filozofie v první polovině 20. století
Vyslovila se o etický základ, který se opírá o něco jiného než o apely na morálně normativní tvrzení
Alasdair Maclntyre (1929)
Skotský morální filozof
Používal aristotelskou etiku ke kritice osvícenského pojetí lidské
přirozenosti a individualistické etiky
Robert Louden (1935)
Americký etický teoretik
Ukázal, že etika cnosti je egoistická forma etiky, která je účinná při popisu toho, jak mohou jednotlivci rozvíjet morální kvality, ale nestačí k řešení morálních problémů ve společnosti
Aristoteles (384-322 př.n.l.)
Jeho dílo bylo základem velké části předosvícenské západní filozofie
Vytvořil mnoho pojmů z oblastí studia, které jsou základem západního filozofického bádání
Řecký filozof
Základní myšlenky
Charakter: soubor stabilních vlastností, které souvisí s morálními schopnostmi či vlastnostmi jedince.
Etika cností
Tradiční forma charakterové etiky
Pěstuje se dobrý charakter praktikováním cností a minimalizací odpovídajících neřestí
Eudaimonická etika: Forma etiky, která podporuje rozkvět
Přetrvávající problémy a obavy
Žádný etický rámec není dostatečný pro řešení rozmanitých otázek, které se objevují na poli výzkumu informační vědy
Každý etický rámec vyvolává jiné otázky
Smluvní etika
Základní myšlenky
Tento směr uvažování se nazývá také společenská smlouva
Vláda se při vytváření stabilní občanské společnosti opírá o souhlas ovládaných, a ne o božské právo
Lidé se musí shodnout, že společná morálka je prospěšná
Vzdát se určitých svobod výměnou za ochranu osoby a majetku můžeme považovat za racionální
Je možné, aby se členové společnosti dohodli na standardu morálního chování pouze na základě vlastního zájmu
Morálně filozofická verze této myšlenky se nazývá kontraktuální etika
Moderní smluvní etika se spíše zaměřuje na hledání zásad, na nichž by se všechny strany shodly
Uplatňování
Občanská společnost je racionální, protože je v zájmu celé společnosti odvrátit válku všech proti všem
Systém může být považován za morální, pokud by zachovával individuální svobody a odvracel nežádoucí stav
Rozum pomáhá při určování zásad, které lze dodržovat než při hledání pravidel, k nimž se musí člověk zavázat a dodržovat je
Informační profesionál používající kontraktualistický přístup bude hledat jak by bylo možné ospravedlnit profesní hodnoty argumenty vlastního racionálního zájmu
Založení hnutí veřejných knihoven je uplatňování vlastního, racionálního zájmu kulturními elitami
Odstraňuje možnost pokrytectví
Hlavní myslitelé
John Rawls (1921–2002)
Americký morální filozof
Rozvinul spravedlnost a férovost jako kontraktualistický princip a
zajistil tak politicky liberální argumentaci pro welfaristický postoj
T. M. Scanion (1940)
Americký morální filozof
Formuloval konstruktualistickou pozici
Jean Jacques Rousseau (1712–1778)
Švýcarský politický filozof
Přispěl k myšlence předmorálních přirozených práv a vztahu mezi
těmito právy společenskými smlouvami a lidským úsilím
David Gauthier (1932)
Kanadsko-americký kontraktualistický filozof
Oživil zájem o smluvní etiku ve dvacátém století
Propagoval myšlenku výchozí vyjednávací pozice jako alternativy
k přirozenému stavu z doby osvícenství
Thomas Hobbes (1588-1679)
Anglický politický filozof
Jeho kniha Leviathan je základem politické teorie společenské
smlouvy
Podle jeho teorie je silná občanská společnost nutná k tomu, aby
lidé nepřebývali v bojovém stavu přírody
Omezení
Nejedná se o skutečné smlouvy, takže nic není závazné a neexistuje nic, s čím by bylo třeba souhlasit
Není určena k tomu, aby člověku pomohla činit morální rozhodnutí v daném okamžiku
Standardní obžaloba – hypotetické smlouvy nemohou vést ke skutečným, závazným dohodám