Zvyšuješ ceny svých produktů, zdá se, že to funguje, chvíli jsi se svým podnikem dokonce v zisku. Ne však na dlouho, už za pár dní to nestačí, ceny surovin, ze kterých své produkty stále strmě rostou. Ceny tedy nadále zvyšuješ, lidé ale tvé produkty přestávají kupovat, jsou jim moc drahé a raději si za ty peníze koupí jídlo. Ceny tedy opět snižuješ, a to tak dlouho, až je prodejní cena nižší, než výrobní. Jsi ve ztrátě, která je den ode dne vyšší. Jednoho dne zavíráš podnik, už se ti nevyplatí, víc do něj dáváš, než z něj dostáváš. V dalších dnech si hledáš jakékoliv zaměstnání, nikde nic není volné. Po pár dnech musíte opustit dům, protože je to moc drahé. Tak se ocitáte na ulici. Jídlo ani peníze nemáte. Chodíte ulicemi, přehrabujete se v koších na odpad a hledáte jídlo, většinou jsou ale vybrané od ostatních lidí bez domova, kterých je v ulicích požehnaně. Je vám chladno, blíží se totiž chladná zima. Dole u Ringhofferovy továrny, která je dosud v provozu, nacházíte krabici, kterou si berete jako náhradní střechu nad hlavou. Krabici dáváte na hlavní křižovatku Malvazinek, kde jsou dvě další takové krabice a další čtyři lidé. Ukazuje se, že krabice je více než užitečná, protože teplotou dechu si to tam vyhříváte. Uvnitř máte teplo, za to venku je zima. Ležíte v krabici a spíte, když v tom venku začíná sněžit. Víko krabice ale funguje dobře jako střecha, jen pár studených sněhových vloček se vám dostává dovnitř. Přes den chodíte v polobotkách zasněženými ulicemi a přehrabujete se v odpadech a hledáte jídlo. Když máte štěstí nacházíte alespoň plesnivý chléb nebo shnilou zeleninu, většinou ale nic. Po pár dnech sousedé z vedlejší krabice, kam se udělala díra, umírají mrazem, další to nezvlávají a svůj život končí skokem z mostu. Za dva dny se ráno probouzíte a vidíte, že vám někdo v noci udělal do krabice díru, takže vám tam přes noc nasněžilo. Jdete ulicemi a hledáte zapomenuté, ztracené či vyhozené jídlo, lidé na vás sprostě křičí, uráží vás a dělají vám naschváli. Další dny také, začínají na vás volat, at to zabalíte a skočíte z mostu a přestanete obtěžovat svou přítomností, že tu na vás není nikdo zvědavý. Šikana pokračuje. Píší vám na krabici sprostá slova a urážlivá hesla, ničí vám zbytky již tak dost zničené krabice. Začínáš to těžce snášet, do toho všeho sis na ulici přišel k zápalu plic. Tvá žena k tobě jednou přichází s tím, že už ji nebaví žít, že se cítí blbě a má pocit, že lidem překáží, že se necítí bezpečně a že by to ráda zabalila a spáchala sebevraždu. Říká, že pro vaše dítě to bude také lepší, než se narodit do takové situace. Prý lepší žádná budoucnost, než taková. Uděláte to? Spácháte sebevraždu a ukončíte tak toto trápení? Ano, nebo ne?
Žijete dál v nuzných podmínkách. Nemáte práci. Nemáte jídlo. Nemáte střechu nad hlavou. Blíží se zima. Teplota v noci klesá pod nulu, přes den je jen trochu výše. Do krabice vám vlhne, bortí se a sněží vám do ní. Jídlo si i nadále hledáte v koších a v zahradách sousedů. Tak to žijete dál. Za pár měsíců se vám má narodit dítě, nedokážete si takový život představit. Plynou dny…
-
Dva dny po svém rozhodnutí jdete dolů na Smíchov. Je vám zima a vše to klouže. Jdete kolem Ringhofferovy továrny směrem k Vltavě, Jdete přes Palackého most. V půli se zastavujete. Vylézáte na zídku tvořící plot. Stojíte na ní. Držíte se za ruce. Pod vámi to jde hluboko dolů. Stojíte na zdi a hledíte na neklidnou vodní hladinu pod vámi. Jeden krok kupředu a je po vás. 3… 2… 1… Hop. Letíte dolů z mostu směrem k vodní hladině. Jste volní jako ptáci a pod nohama nic nemáte. Pohled na zasněženou Prahu je poslední, co vidíte.