Je ti už skoro 38 let. Píše se začátek března 1942. stále bydlíte v dělnických koloniích na Mrázovce a stále pracuješ v závodech Ringhoffer-Tatra. Tvá slova se naplnila, 1. září 1939 začala válka napadnutím Polska. Někdy od té doby, už si to nepamatuješ přesně, musíte mít po určité hodině zatemněná okna a opuliční osvětlení je vypnuté, a to prý proto, aby osídlení z nepřátelských letadel nebyla vidět. Platí i zákaz vycházení po urřité hodině. Většina všedních potravin je na lístek, to znamená, že se dá koupit jen omezené množství. Na veřejnosti se nesalo a nedá říkat kritický názor na současný systém, v hospodách visí nápisy: ,,Mluviti o politice je tu zakázáno.” Byl jsi už několikrát svědkem toho, jak třeba v hospodě někdo řekl něco proti Říši, vůdci či protektorovi a byl vyveden v železech ven. Tajná policie je všude. Od známých, kteří takto byli odvedeni, víš, že je člověk pak vyšetřován, při čemž je fyzicky i psychicky týrán. Další, co bylo zavedeno, je cenzura, kontrola tisku, vládce tak ovlivnuje veřejné mínění, protože rozhodují, co lidé budou číst a tak i vědět. Cítíš, že se v tom nedá žít, proto navštěvuješ Českobratrskou farnost evangelickou, kde je sídlo odbojových skupin. Nikdo pořádně nevíte, kolik jich tu je, protože to je nebezpečné, aby se to nerozneslo. Víš ale o dvou skupinách, do kterých se zapojuješ, je ti ale řečeno, že se máš rozhodnout, do které půjdeš, protože být v obou je, jak pro tebe, tak pro ně rizikové. Jedna skupina tu je už dlouho, někteří z jejích členů již byli objeveni, jedná se o zpravodajsou brigádu, která je vojenskou odbojovou organizací. Druhá skupina, která tu časem vzniká, je Předvoj, který zakládá mladá skupina studentů, kteří se hlásí k velmi podobným ideálům, jako v současné době ilegální Československá strana sociální spravedlnosti, která bojuje za práva dělníků, je provázána se zemí, která vyhrála nad Třetí říší, která okupuje tvou vlast. Mnozí z tvých přátel vidí právě v této straně velkou budoucnost. Ke komu se přidáš? Brigáda, nebo Předvoj?
Jsi přijat. Pravidelně navštěvuješ farnost. Poznáváš tu mnoho lidí, které jsi dosud nepoznal, třeba paní doktorku práv Miladu Horákovou, která za první republiky byla členkou Českolsovenské strany národně socialistické, zabývala se řešením práv žen, bojovala za sociální spravedlonost, byla členkou Československého červeného kříže a dalších spolků. Je to velmi zajímavá žena a moc rád se s ní i s jejím manželem Bohuslavem Horákem bavíš. Nechodíš tam ale jen si popovídat, nýbrž spolu s ostatními připrabujete tajnou ozbrojenou odbojovou akci. Je to tak nebezpečné, že se bojíš na to jen pomyslet. V plánu máte napadnout pobočku SS, která sídlí na Pavím vrchu, což je necelý kilometr nad farou. Nevíte přesně, co tu jednotky SS dělají, ale je jisté, že škodí, protože to je principem této organizace. SS tu sídlí v krásné budově, kterou si postavil uhlobaron Otakar Kruliš Randa. Je zde krásný výhled na celou Prahu. Je tu vidět Vyšehrad, Nové i Staré město a mnoho dalšího, SS tu tak má krásný rozhled na Prahu. Nuže tuto budovu chcete osvobodit od těch, kteří tam škodí. Chcete tak pomoct pádu diktatury, Připravujete se intenzivně, a to v největším stupni utajení, protože za něco takového může hrozit i trest smrti. Je to ale třeba udělat a tak odvaha u vás převládá nad strachem. Máte přecijen šanci to dokázat, je vás v brigádě pár set. Onen den se blíží a máš čím dál tím větší strach. Půjdeš do přímé akce s ostatními? Ano, nebo ne?
- 2 more items...
V Předvoji poznáváš řadu velmi zajímavých lidí. Moc rád chodíš na schůze, protože to je velmi milé. Na jedné schůzi domlouváte, že vytisknete letáky a informační papíry, které mají informovat objektivně říkat lidem, co se děje, případně se tak můžete i pokusit své řady rozšířit, a budete je po okolí rozdávat. Jedná se o nebezpečnou akci, protože tě někdo může na místě zatknout a hrozí za to dlouhé roky ve vězení. Po pár týdnech příprav jdete na náměstí před závody Ringhoffer-Tatra, kde stojíte a důvěryhodně vypadajícím kolemjdoucím lidem dáváte leták. Jde to skvěle. Každý den rozdáte balík letáků. Za týden policisté zatkli jen jednoho z vás. Stojíte na náměstí a za každého počasí rozdáváte papíry plné textu. Chodíte po náměstí a koukáte na kolemjdoucí lidi a snažíte se odhadnout, jestli vás neudají. Jednoho deštivého dne, stojíš zrovna na stanici trolejbusu, když k tobě přichází pán, který tě prosí o jeden leták. Ty mu ho dáváš. On si ho čte a baví se s tebou o tom. Je velmi milý. V tom se odmlčuje, vyndavá z kapsy legitimaci příslušníka GeStapo, nasazuje ti pouta a jdete k automobilu, do kterého tě dává, a jedete. Od řidiče a GeStaPáka jsi oddělen mřížemi. Jedeš a nevíš kam. Jsi jako zvíře za mřížemi. Po několika nekonečných minutách zastavujete. Dveře se otevírají. Vytahují tě ven. Ocitli jste se před Novým výstavištěm v Holešovicích. Hledíš kolem seba, aby ses rozkoukal a zorientoval. V tom tě několik policistů táhne do budovy. Vcházíte. Přicházíš ke stolu, kde si tě zapisují. Jméno, příjmení, datum narození, národnost a další. Když je vše hotové, vlečou tě zas dál. Otevírají dveře, strkají tě tam a rychle za tebou zamykají. Před tebou se rozkládá velká místnost s malými zamřížovanými okny. Kolem zdí stojí řady třípatrových pryčen a na nich leží spousty lidí všeho věku i pohlaví. Po chvíli stání na prahu zamčených dveří pomalu a opatrně postupuješ dovnitř. Jeden ze zde přítomných ti říká, že jsi se ocitl na shromaždišti smrti, že si zatím máš vzít jednu pryčnu. Jdeš tedy k jedné volné a uleháš. Takto tu trávíš dalších několik dnů. Jednoho dne se otevírají dveře, za nimiž stojí dvě naproti sobě stojících řad policistů se zuřivými psy vedoucí z budovy ven. Několik dalších policistů vchází k vám dovnitř a vyhání vás ven. Jdete řadou mezi policisty z budovy ven, kde stojí nákladní auta, kam nastupujete.Když jsou nákladové prostory tak plné, že se nemůžete hnout, dveře se zavírají a vyjíždíte. Je to děsné. Stojíte si vzájemně na nohou, nemůžete se hýbat a vzduch máte po chvíli vydýchaný. Po dlouhých a dramatických chvílích vůz zastavuje. Dveře se opět otevírají. Lidé z nich doslova vypadávají, kdo nevypadl, je následně vyhozen na tvrdou podlahu před nádražím. Poznáváš ho, jste na nádraží Praha-Bubny. Obušky vás ženou na peron, kde už čeká nákladní vlak, kam lidé nastupují. Vypadá to, že onen pán na Novém výstavišti měl pravdu. Už chápeš, co myslel slovy ,,shromaždiště smrti”. Vypadá to, že jestli chceš mít alespoň minimální šanci na přežití, můžeš se pokusit o útěk. Uděláš to? Ano, nebo ne?
- 2 more items...