Středověké písemnictví

ÚVOD

Nejstarší země:

Mezopotámie - Epos o Gilgamešovi

Egypt

Řecko

Řím

Čína

Japonsko

Indie

Židovská kultura - Bible

Písmo:

Písničky a příběhy vznikly dříve než písmo.

Příběhy se vypráví a písničky se zpívají.

Nejstarší texty byly náboženské.

První písmo - hieroglyfy, obrázkové písmo, alfabeta

Psalo se na papyrus, hliněné destičky, papír a kamen.

Egypt

Psali na papyrus.

Používali hieroglyfy.

Nejstarší texty byly psány v pyramidě.

Texty mají náboženský charakter - Kniha mrtvých.

Věřili v posmrtný život.

Věřili ve více bohů.

Stavěli pyramidy, sfingy.

Královské mumie byli ukládány do sarkofág.

Staroegyptská milostná poezie

Kniha - Divoká husa křičí

Chytá husy do pasti, ale dnes se do pasti chytla ona.

Co řekne matce, že nic nechytila?

Je zamilovaná, ale neví co s tím.

Divadlo:

Hráli v Amfiteátru.

V Řecku hráli pouze muži.

Indie

Posvátná řeka je Ganga.

Posvátné zvíře je kráva.

Věřili ve znovuzrození.

Každý by si měl dělat dobrou životosprávu.

Zpopelněná těla sypají do řek.

Věří ve více bohů.

Indie byla kolonie Velké Británie.

Nosili speciální oblečení - sárí.

Lidé rozděleni do společenských skupin.

Nejstarší náboženské texty se jmenují védy.

Náboženství v Indii je budhismus.

Obrázková učebnice - Kámásutra.

Budha

Princ v Indii.

Byl vzdělaný.

Opustil královskou rodinu.

Chodil mezi rodiny a šířil budhismus.

Dosáhl stavu nirvány.

Hinduismus

Polyteismus - víra ve více bohů

Čína

Vyráběli

Hedvábí

Papír

Keramiku

Velká čínská zeď

Střelný prach

Kompas

Tisk

Rýži

Čaj

Je to zalidněná oblast.

Žijí tam hlavně komunisté.

Mají čínský kalendář.

Čína je továrna světa.

V 80.letech mohli mít pouze 1 dítě, nyní můžou mít až 3 děti.

V 9.století vynalezli knihtisk.

Řecko

Nejstarší evropská literatura.

První písemné památky jsou psány starořečtinou.

V Athénách vzniklo stálé divadlo až ve 4.století př.n.l.

Starověké Řecko je kolébkou evropské civilizace.

Mytologické náměty zpracovává výtvarné umění i literatura.

Začala být ceněna nejen kvalitní umělecká díla, ale také jejich autoři.

V Řecku se zrodilo drama.

Vzniklo třídění na literární žánry (lyrika, epika) a druhy (poezie, próza).

Homér

Ilijas

Odyssea

Epos

Vychází z mýtů o trojské válce.

Odysseus se vrací domů z trojské války.

Po 20 letech se setkává s jeho manželkou Penelopou.

Více než 12 000 veršů.

Rozdělena do 24 zpěvů.

Více než 15 000 veršů.

Sapfo

Básníkářka

Žila se svými družkami na ostrově Lesbos.

Vedla tam básnickou školu.

Anakreon

Psal verše opěvující boha Dionýsa, víno, ženy a zpěv.

Mezopotámie

Ve starověku se mluvilo různými jazyky.

Nejzáhadnějším jazykem je sumerština.

Akkadština patří k semitské jazykové rodině (je tedy příbuzná s arabštinou nebo hebrejštinou) a dělíme ji na asyrštinu a babylonštinu.

Klínopis byl tedy v zásadě slabičným písmem, i když obsahoval řadu odchylek.

Klínopis začal luštit Georg Fridrich Grotefend.

Sumerské klínové písmo rozluštil François Thureau-Dangin.

Chetitské písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný.

Bedřich Hrozný také zjistil, že chetitština patřila mezi indoevropské jazyky.

Epos o Gilgamešovi

Gilgameš byl synem bohyně Ninsun a krále Lugalbandy.

Gilgameš se s Enkiduem spřátelí a společně se oba vrhají do různých dobrodružství.

Zabíjí netvora Chuvavu, vykácejí jeho cedrový les a zabijí nebeského býka.

Gilgameš si uvědomil, že i on je smrtelný, a proto se vydává na dlouhou cestu za Utanapištimem, který přeložil potopu světa a získal od bohů nesmrtelnost.

Gilgameš ze dna moře vyloví rostlinu nesmrtelnosti, jejíž jméno zní "Mladý stává se stařec", ale tu mu ukradne had.

Řím

Římané byli hlavně válečníci.

Římská kultura byla zpočátku velmi závislá na řecké.

Římané mluvili latinsky.

Díky vlivu římské říše se stala mluvená podoba latiny základem románských jazyků (italština, francouzština, španělština...).

Z latiny vychází řada odborných termínů a používá se v lékařství i soudnictví.

Z jejich písma vychází současná latinka.

K zápisu čísel používali nepraktický systém vybraných písmen (I, V, X, L, C,D, M).

Autoři

Horatius

Catullus

Iuvenalis

Apuleius

Vergilius: Aeneis

Ovidius: Proměny

Petronius: Satirikon

Japonsko

Japonské umění je pověstné přejemnělou technikou s velkým smyslem pro detail a přehnanou pečlivostí.

Japonštinu nelze zařadit do žádné jazykové rodiny.

Řadu výrazů převzala japonština z čínštiny.

Japonci rovněž převzali v 5.století n.l. čínské písmo.

Katakana slouží k zapisování převzatých slov.

Hiragana se používá v ostatních případech.

Haika je básnická forma, která se vyznačuje přesným počtem slabik rozdělených do tří veršů o 5, 7 a 5 slabikách.

Manjóšú je nejstarší japonská básnická antologie.