Please enable JavaScript.

Coggle requires JavaScript to display documents.

Taxonomie rostlin (systematika), image, Nepravé orgány kořínek (rhizoid),…

- - - - Kapradiny (Polypodiophyta)
        
        Vytrvalé rostliny bylinného vzrůstu, v tropech rovněž vzrůstu stromovitého (stromovité kapradiny v minulosti - uhelné sloje)
        
        Z nejmladší části oddenku vyrůstá růžice listů – nálevkovité
        uspořádání – voda stéká k oddenku
        
        Listy zpravidla jednoduše až vícekrát zpeřené, ve srovnání se
        stonkem velké. V mládí bývají listy spirálně stočené
        
        Stonek přeměněn v oddenek, hustě porostlý kořeny
        
        HASIVKA ORLIČÍ
        (PTERIDIUM AQUILINUM)
        
        Mohutná víceletá kapradina – listy 1-2,5 m dlouhé a 2m
        vysoké, listy kožovité, jednotlivé, nepřezimující řapík až 1m dlouhý, s cévními svazky tvořícími na průřezu
        charakteristickou podobu dvouhlavé orlice, výtrusnicové kupky na rubu listů splývají v souvislý čárkovitý pruh, rostliny
        jsou však zpravidla sterilní a rozmnožují se vegetativně (silné oddenky)
        
        Ekologie
        
        Světlé, kyselé lesy (často bory – např. reliktní bory Slavkovského lesa), lesní okraje, paseky, vřesoviště apod. Častý druh v pískovcových skalních městech
        
        Jedovatá rostlina – málo přirozených škůdců. Místy brání ve zmlazování lesa. Porost brání přirozené obnově lesa Kosmopolitní kapradina, až do 1700m.n.m.
        
        SLEZINÍK ČERVENÝ (ASPLENIUM TRICHOMANES)
        
        Vytrvalá, malá,skalní kapradina, vyrůstající v ozdobných trsech,
        tvoří listy v hustém trsu (zpravidla přezimující) 8-25 cm dlouhé, listové vřeteno celé červenohnědé (název rostliny)
        
        Ekologie
        
        Skály a sutě na rozličných horninových podkladech,
        štěrbiny zdí, poměrně častý druh
        
        JELENÍ JAZYK CELOLISTÝ (PHYLLITIS SCOLOPENDRIUM)
        
        Vytrvalá kapradina s vzpřímeným nebo vystoupavým oddenkem, listy v trsech, 15-60 cm dlouhé, přezimující, celokrajná čepel (není zpeřená ani dělená), čárkovité výtrusnicové kupky
        
        Ekologie
        
        Zastíněné vlhké skály nebo vlhké listnaté lesy na sutích, převážně vápence a jiné bazické podklady, štěrbiny studní (vápno), stínomilný, vzácný druh, občas pěstován pro ozdobu
        
        U nás velmi vzácný, Moravský kras a moravské Karpaty
        
        PAPRATKA SAMIČÍ (ATHYRIUM FILIX-FEMINA)
        
        Statná kapradina, listy cca 30-100 cm dlouhé, čepel 2-3x
        zpeřená (subtilní vzhled), výtrusnicové kupky menší než 1 mm v průměru, podlouhlé, s brvitou ostěrou
        
        Ekologie
        
        Stinné lesy, podél potoků, paseky, skály, zdi na
        kyselých i zásaditých podkladech, v horách na místech, kde dlouho leží sníh, tvoří někdy téměř homogenní porosty (kapradinové nivy), hojný druh
        
        KAPRAĎ SAMEC (DRYOPTERIS FILIX-MAS)
        
        Statná kapradina s hustě plevinatým oddenkem, listy v růžici, 25-140 cm dlouhé, zpravidla nepřezimující; kupky výtrusnic okrouhlé, ve 2 řadách, s ledvinitou ostěrou, čepel listu 1-2x zpeřená
        
        Ekologie
        
        Vlhké humózní lesy, podél potoků, lužní lesy, zdi
        zřícenin apod., častý druh
        
        Oddenek obsahuje filmaron a další org. kyseliny – využití
        v lékařství k odstraňování tasemnic
        
        ŽEBROVICE RŮZNOLISTÁ (BLECHUM SPICANT)
        
        Vytrvalá kapradina, tvoří dva typy listů – trofofyly a sporofyly (podobně jako u pérovníku pštrosího), listy v hustých trsech, kožovité, trofofyly přezimující 20-60 cm dlouhé, čepel jednoduše zpeřená, lístky celokrajné, sporofyly nepřezimující, zelené jen v létě, vzpřímené, vyrůstající ze středu růžice trofofylů
        
        Ekologie
        
        Smrčiny, bory, rašelinné olšiny a bory, olšiny, chudé bučiny, inverzní skalní rokle a údolí, kyselé půdy, nepříliš častý druh, vzácná v dubových porostech, častější v horských oblastech (Jeseníky)
      - Plavuně (Equisetophyta)
        
        Rostliny bylinného vzrůstu (vymřelé i stromovité). Typickým
        znakem je vidličnaté (dichotomické) větvení lodyh. Listy většinou malé, s jednoduchým cévním svazkem
        
        Patří sem 3 třídy:
        
        Vranečky (Selaginellopsida)
        
        Jsou to rostliny mechovitého vzhledu, které u nás reprezentuje jediný druh z rodu vraneček (Selaginella)
        
        Šídlatky (Isoetopsida)
        
        Vytrvalé vodní byliny se zkráceným stonkem a přízemní růžicí šídlovitých listů. U nás velice vzácně roste šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) a šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes
        echinospora). Oba druhy nalezneme v Šumavských ledovcových jezerech (Černé jezero, resp. Plešné jezero)
        
        Plavuně (Lycopodiopsida)
        
        V prvohorách časté stromovité Lepidodendrony
        (prouhelnatění – černé uhlí). Nyní jen drobné byliny
        
        Rozmnožování:
        
        Jednodomé prokly jako u kapradin. Jsou však nezelené – výživa na základě symbiózy s houbou. Vyvíjí se 10 – 15 let
        
        PLAVUŇ VIDLAČKA (LYCOPODIUM CLAVATUM)
        
        Víceleté rostliny, dlouze plazivé kořenující lodyhy dlouhé až
        1m s vystoupavými větvemi, čárkovité listy (trofofyly), sporofyly se od trofofylů výrazně liší a tvoří výtrusnicové
        klasy, až 8 cm dlouhé – na stopkách po dvou (někdy po třech)
        
        Ekologie
        
        Vřesoviště, suché pastviny, světlé jehličnaté lesy, na kyselých půdách
        
        Chráněný druh!
        
        VRANEC JEDLOVÝ (HUPERZIA SELAGO)
        
        Vytrvalé rostliny, lodyhy 5-30 cm vysoké, vidličnatě větvené, tmavě zelené až žlutozelené čárkovité listy (trofofyly) uspořádáné zpravidla do osmi řad, sporofyly se od trofofylů neliší a netvoří výtrusnicové klasy, výtrusnice v paždí sporofylů („obyčejných listů“) v horní části větví, vegetativně se rozmnožuje opadavými pupeny
        
        Ekologie
        
        Vlhké humózní lesy vyšších poloh (Beskydy), zpevněné okraje sutí, subalpínské louky, skalní biotopy (Slavkovský les, pískovcová skalní města), je vápnostřezný
        
        Vzácný druh!
      - Přesličky (Lycopodiophyta)
        
        Vytrvalé byliny (vymřelé i stromovité). Mají článkované lodyhy,
        v uzlinách s lodyžními pochvami. Lodyhy bývají křehké a rýhované s vystouplými žebry a uvnitř duté. Větve (nikoliv listy!) vyrůstají v přeslenech. Některé druhy mají 2 typy lodyh, které jsou morfologicky (tvarově) a fenologicky (časově) odlišné. Sporofyly přesliček jsou destičkovité, uspořádané v přeslenech a vytvářející tak dohromady výtrusnicový klas
        
        Výtrusy se 4 vláhojevnými pentlicemi (za vlhka se stáčejí kolem výtrusů). Pentlicemi je spleteno dohromady vždy více výtrusů, které jsou větrem přenášeny společně. Z výtrusů pak klíčí dvoudomé prokly. Po oplození se ze zygoty na samičím proklu vyvine nová rostlina přesličky (sporofyt)
        
        PŘESLIČKA ROLNÍ (EQUISETUM ARVENSE)
        
        Vytrvalá rostlina, až 30cm vysoké, během vegetačního období vytváří dva typy lodyh, které jsou velmi odlišné a nevyrůstají současně
        
        Jarní fertilní (plodné) lodyhy jsou nezelené (hnědé) a nevětvené, bledě načervenalé až hnědé, ukončené výtrusnicovým klasem, odumírají po dozrání (březen, duben)
        
        Letní sterilní lodyhy (neplodné), 10-70 (-100) cm vysoké, zelené, přeslenitě větvené, větve jednoduché, první článek větve vždy delší než příslušná lodyžní pochva
        
        Ekologie
        
        Na výživných, otevřených, světlých jílovitých půdách, ve spodině zamokřených stanovišť, podél příkopů, cest, těžko zvládatelný plevel v zahradách
        
        V buněčných stěnách kyselina křemičitá – (na omak jsou
        drsné) – využití v lékařství, při trampingu k cištění nádobí
        
        PŘESLIČKA NEJVĚTŠÍ (EQUISETUM TELMATEIA)
        
        Vytrvalá rostlina, s plazivým oddenkem,uloženým v hluboko
        v půdě, vzpřímené plodné lodyhy až 50cm vysoké, neplodné lodyhy 150cm, vzácně do 2m vysoké
        
        Hlavní lodyha je nerýhovaná, slonovinově bílá, na vrcholu
        nazelenalá. Lodyhy této přesličky obsahují opět kyselinu křemičitou
        
        Ekologie
        
        Zastíněné nivy, lesní potoky, prameniště, většinou ve vápnitých podkladech. Indikátor nestabilních půd
        
        V ČR vzácně, více na východní Moravě
        
        PŘESLIČKA LESNÍ (EQUISETUM SYLVATICUM)
        
        2 typy lodyh, které jsou utvářeny odlišně, ale vyrůstají zhruba ve stejnou dobu:
        
        Plodné (jarní) lodyhy jsou 10-30 cm vysoké, nevětvené, ale po
        dozrání výtrusů se rozvětvují a zezelenají
        
        Sterilní (letní) lodyhy 10-60 cm vysoké, přeslenitě větvené, větve vždy 1-2 větevné (subtilní vzhled)
        
        Ekologie
        
        Smrčiny, jedliny, lesní prameniště, lužní lesy,
        rašelinné louky; indikuje silně podmáčené půdy, (ukazatel zamokření a kyselého prostředí)
      - Kapraďorosty tvoří skupinu několika oddělení suchozemských výtrusných rostlin. Jejich tělo je již rozčleněno na „kořen, stonek a listy“. Vyskytují se u nich také cévní svazky
      - Rozmnožují se pomocí výtrusů. Vyznačují se střídáním
        generací (pohlavní = gametofyt a nepohlavní = sporofyt) –rodozměna různotvará
      - Převládá sporofyt, gametofyt je drobný, není na sporofytu
        závislý
      - Kapraďorosty jsou starobylou skupinou, jejíž hlavní rozvoj
        probíhal v prvohorách a druhohorách (zásoby černého uhlí)
      - VYTVÁŘEJÍ TROFOSPOROFYLY (VZHLED KLASICKÉ KAPRADINY
        S VÝTRUSNICEMI NA RUBU LISTŮ) NEBO MAJÍ TROFOFYLY A SPOROFYLY, KTERÉ SE OD SEBE ANATOMICKY VÝRAZNĚ LIŠ
      - OKRASNÉ KAPRADINY
        A VRANEČKY
        
        KŘÍDELNICE KRÉTSKÁ (PTERIS CRETICA)
        
        Pěstovaný druh ve
        sklenících nebo v domácnostech jako okrasná kapradina, náročná na vzdušnou vlhkost, tvoří výtrusnice po okraji spodní plochy listu
        
        VRANEČEK KRAUSSŮV (SELAGINELLA KRAUSSIANA)
        
        OKRASNÁ ROSTLINA VE SKLENÍCÍCH
        
        PAROŽNATKA
        (PLATYCERIUM SP.)
        
        Epifytická kapradina původní v jihovýchodní Asii, v Austrálii,
        v západní Africe, v Peru a v Bolívii. Listy nápadně dvoutvárné – trofofyly typicky kruhovité, elipsovité, sporofyly parohovitý tvar, na spodní straně nesou výtrusnice
        
        Ekologie
        
        Tropické deštné lesy, u nás často pěstovaná ve sklenících nebo jako pokojová rostlina
    - - Nahosemenné
      - Krytosemenné
    - - Dosud nejjednodušší známé vyšší rostliny
      - Rostly v siluru a devonu na bahnitých pobřežích a v mělkých vodách
      - Nadzemní část tvořil jen stonek, jehož
        koncové části (telomy) se vidličnatě větvily
      - Telomy plnily asimilační funkci (sterilní
        telomy) nebo nesly výtrusnice (fertilní telomy)
      - Stejně jako u řas zde byla izomorfická
        rodozměna
      - Rhinia - vysoké nanejvýš 50 cm
      - Mechorosty (Bryophytae)
        
        Dělí se na 3 třídy
        
        Mechy (Bryophyta)
        
        Mezi mechy najdeme druhy jednodomé i dvoudomé
        
        Mechová rostlinka představuje pohlavní generaci (gametofyt). Můžeme na ní rozlišit:
        
        Příchytná vlákna (rhizoidy) jsou
        mnohobuněčná, bez chlorofylu, často hnědě pigmentovaná
        
        Lodyžku (kauloid) na které jsou uspořádány ve šroubovici lístky
        
        Listy (fyloidy) jsou zpravidla jednovrstevné kromě vícevrstevného žebra, které však někdy může chybět
        
        Na samičím gametofytu vyrůstá nezelený štět s tobolkou, který představuje sporofyt
        
        Tobolka se zpravidla otevírá víčkem, středem tobolky
        prochází sterilní sloupek (kolumela)
        
        Čepička (součást gametofytu!) chrání před dozráním
        výtrusů vrchol sporofytu
        
        Ve srovnání s játrovkami asi třikrát početnější skupina (v ČR dosud známo 642 druhů, celosvětově asi 15 tisíc druhů) osidlují především vlhčí biotopy, některé druhy
        však se specifickými adaptacemi na život v extrémních podmínkách (např. nízké teploty v horách a v polárních oblastech, snášení dlouhodobého vysušení v pouštích)
        
        Rašeliník ostrolistý (Sphagnum capillifolium)
        
        Rašeliníky jsou velmi odlišné od ostatních mechů (jsou také zahrnovány do samostatné třídy Sphagnopsida, která je reprezentována jediným recentně žijícím rodem
        rašeliník – Sphagnum)
        
        Hlavní odlišnosti jsou následující:
        
        Gametofyt nemá příchytná vlákna (rhizoidy); ve spodní části postupně odumírá (tvorba rašeliny) a v horní části neustále dorůstá
        
        Listy mají dva typy buněk: živé, asimilující chlorocyty a
        podstatně větší, póry opatřené hyalocysty bez protoplazmy, které jsou však schopny akumulovat velké množství vody
        
        Rašeliník ostrolistý může dorůstat až 15 cm výšky.
        Rostliny jsou bledě až sytě zelené, nezřídka (především na osluněných stanovištích) i narůžovělé či nachové
        
        Roste na nejrůznějších stanovištích, především v lesích,
        na rašelinných lukách, ale i na okrajích rašelinišť.
        
        Ploník ztenčený (Polytrichastrum formosum,
        synonymum –
        Polytrichum formosum)
        
        Popis
        
        Lodyhy tohoto vrcholoplodého mechu jsou i přes 10 cm
        vysoké. Listy jsou kopinatě šídlovité, se širokým žebrem
        
        Často plodný; na až 8 cm dlouhém štětu sedí čtyřhranná tobolka, po odpadnutí víčka je obústí kryto blankou (epifragmou). Tobolka je poměrně dlouho zcela zakryta
        nápadnou chlupovitou čepičkou (odtud pochází i latinské rodové jméno)
        
        Ekologie
        
        Roste obecně (na rozdíl od ploníku obecného!) v lesích
        na zemi nebo na humusem pokrytých balvanech a skalkách od nížin do hor. Jde o našeho nejběžnějšího zástupce rodu ploník (celkově roste v ČR 10 druhů tohoto rodu)
        
        Ploník obecný
        (Polytrichum commune)
        
        Popis
        
        Tento druh je velmi podobný předchozímu, avšak liší se především vyšším vzrůstem – může dosahovat i 50 cm délky (spodní část lodyhy je však zpravidla alespoň mírně poléhavá, horní část pak roste vzpřímeně), listy jsou za vlhka silně zpět odstálé. Rostliny mohou tvořit nápadně rozsáhlé, až polštářovité porosty
        
        Ekologie
        
        Roste na kyselých půdách v podmáčených lesích, na
        vlhkých loukách i na okrajích rašelinišť, častěji se s tímto druhem setkáme ve vyšších polohách
        
        Bělomech sivý
        (Leucobryum glaucum)
        
        Ekologie
        
        Roste na zemi na kyselých půdách v borech i sušších
        smrčinách, na vřesovištích i sušších podhorských pastvinách. Běžně se vyskytující druh
        
        Pozn.
        
        V terénu nezaměnitelný druh. Bezbarvé hyalocysty
        způsobují za sucha velmi světlé zbarvení celého trsu
        
        Popis
        
        Rostliny tvoří drobnější i velmi statné, hustě polštářovitě
        směstnané trsy až 20 cm vysoké. Listy jsou z vejčité báze kopinaté, ve špičce rourkovité. Téměř celou bázi listu vyplňuje několikavrstevné žebro
        
        Měřík čeřitý
        (Plagiomnium undulatum)
        
        Popis
        
        Rostliny až 10 cm vysoké, lodyhy vzpřímené, často
        s úzkými, dolů sehnutými větvemi. Listy jsou jednovrstevné, průsvitné, na vrcholu podlouhle jazykovité, za vlhka příčně vlnaté (za sucha pokrouceně svraskalé), na okraji zubaté a s lemem několika řad
        protáhlých buněk
        
        Ekologie
        
        Poměrně velmi častý druh, dobře rozpoznatelný
        i v terénu. Roste především na vlhkých místech v lesích, často na březích potoků i na loukách mezi travou
        
        Dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium)
        
        Popis
        
        Rostliny dosti statné, až 10 cm vysoké, v řídkých či
        sevřených trsech. Typické je postavení listů na lodyze:
        obloukovitě sehnuté listy – označováno termínem
        „srpovité“ – jsou na lodyze orientovány víceméně jedním směrem
        
        Ekologie
        
        Velmi hojný až obecně se vyskytující druh lesních půd,
        mechatých skalek, bází stromů a padlých kmenů. Roste však i na vřesovištích či na horských loukách, a to od
        nížiny do hor
        
        Na některých biotopech nebo v ekosystémech (např. přirozené lesy, rašeliniště, vysokohoří atd.) mohou mechorosty tvořit velmi podstatnou,či dokonce dominantní složku vegetace
        
        Hlevíky (Anthocerotophyta)
        
        Játrovky (Marchantiophyta)
        
        Ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR
        dosud známo 205 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) osidlují především vlhčí biotopy
        
        Listy listnatých játrovek jsou jednovrstevné, bez žebra,
        často laločnaté
        
        Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha)
        
        Stélka této játrovky je statná, lupenitá
        
        Nejčastěji se tento druh rozmnožuje za pomoci čočkovitých, mnohobuněčných množilek vytvářených ve větším počtu v pohárcích na povrchu stélky. Pohlavní rozmnožování je však také poměrně časté. Jde o dvoudomý druh.
        
        Ekologie
        
        Tato velmi variabilní játrovka se vyskytuje na nejrůznějších substrátech; nejen na vlčích místech (např. holá půda, kameny a kořeny stromů podél lesních potoků) ve volné přírodě, ale i jako synantropní druh doprovázející sídla člověka (zdi, mezery mezi dlažbou, rumiště, skládky apod)
        
        Typy stélek játrovek
        
        Lupenitá = frondozní
        
        Plochá, laločnatá, lupenitá, strana svrchní ( dorzální ) a spodní ( ventrální )
        
        Porostnice mnohotvárná
        (Marchantia polymorpha)
        
        Listnatá = foliozní
        
        Rozlišena na lodyžku a lístky s jednobuněčnými rhizoidy
        
        Rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata)
        
        Z fylogenetického hlediska představuje tato skupina první zelené rostliny, které přibližně před 300 miliony let opustily brakické vody (oblasti s mísící se mořskou a sladkou vodou) a osídlily souš
        
        Charakteristika
        
        Jde o drobnější, zelené, stélkaté, výtrusné rostliny, pokud jsou vyvinuta vodivá pletiva, pak pouze v nedokonalé formě, typické je střídání haploidní pohlavní, fotosynteticky aktivní (gametofyt) a nepohlavní diploidní (sporofyt) generace, které jsou na sobě závislé
        
        Samičí pohlavní orgány se nazývají zárodečníky (archegonia), samčí pohlavní orgány pelatky (antheridia); samčí gamety jsou bičíkaté spermatozoidy, přenos spermatozoidu a oplodnění samičí vaječné buňky je možné pouze ve vodním
        prostředí (byť jen v tenké vrstvičce na povrchu rostlin)
        
        Na Zemi je dnes známo asi 20-25 tisíc druhů mechorostů, v České republice celkem téměř 850 druhů
        
        Význam
        
        Mechorosty hrají významnou roli ve vodním režimu především lesních společenstev a v pásmu tundry, jsou to pionýrské organismy projevující se
        výrazně v raných stadiích sukcese a chrání půdu před erozí. Některé druhy se podílejí na vzniku rašeliny
        
        Věda zabývající se mechorosty se nazývá bryologie
  - - - Algologie - věda o řasách
      - Vodní či vlhkomilné organismy
      - Autotrofní – schopné fytosyntézy
      - Typ chlorofylu:
        
        Vždy chlorofyl a + alternativně
        chlorofyl b, c nebo d
      - Oplození je vázáno na vodu
        (aktivní pohyb samčích pohlavních buněk)
      - Tělo je stélka → nemá orgány ani cévní svazky!
        
        Jednobuněčné
        
        Kokální
        
        S buněčnou stěnou, bez
        pohybových organel
        
        Př. zelenivka
        
        Měňavkovitá (rhizopodová)
        
        Bez buněčné stěny, pohyb pomocí panožek, proměnlivý tvar
        
        Př. zlativka
        
        Bičíkatá (monadoidní)
        
        Obvykle s pelikulou (blanka na povrchu) a dvěma bičíky (umožní pohyb za světlem), často stigma (světločivná organela)
        
        Př. pláštěnka
        
        Mnohobuněčné
        
        Trubicovitá (sifonální)
        
        Mnohojaderná,
        bez vnitřních přehrádek → vypadá jako jediná obří mnohojaderná buňka
        
        Př. lazucha
        
        Pletivná
        
        Mnohobuněčná, buňky
        jednojaderné, nejsložitější typ, členěná na rhizoidy (příchytná vlákna), kauloid (připomíná stonek) a fyloidy (připomínají listy)
        
        Př. parožnatka
        
        Vláknitá (trichální)
        
        Nevětvená nebo jednoduše větvená, buňky mají 1 jádro
        
        Př. kadeřnatka
        
        Sifonokladální
        
        Mnohobuněčná,
        s vnitřními přehrádkami, buňky jsou mnohojaderné
        
        Př. žabí vlas
      - KOLONIE ŘAS
        
        Vznikají tak, že po buněčném dělení zůstávají buňky spojené
        
        Jednoduchá
        kolonie
        
        (volné spojení buněk
        různého stáří)
        
        Př. rozsivky
        
        Cenobium
        
        (buňky stejného stáří s
        typickým uspořádáním)
        
        Př. váleč
      - ROZMNOŽOVÁNÍ ŘAS
        
        Nepohlavní
        (vegetativní)
        
        Stačí 1 rodičovský organismus
        
        Fragmentace
        
        Rozpad stélek, úlomky pak dorostou
        
        Pomocí výtrusů (výtrus = spora)
        
        Rostlina, která tvoří výtrusy = sporofyt
        
        Typy výtrusů:
        
        Zoospory
        
        Mají bičíky, aktivně pohyblivé
        
        Aplanospory
        
        Bez bičíků, pasivně unášeny vodou
        
        Pohlavní
        (generativní)
        
        Pomocí pohlavních buněk (gamet)
        
        Rostlina, která je tvoří = gametofyt
        
        Typy gamet:
        
        Izogamety
        
        Samčí i samičí vypadá stejně; jejich splynutí = izogamie
        
        Anizogamety
        
        Rozlišené vzhledově podle pohlaví; jejich splynutí = anizogamie
        
        Když samičí buňka je na rozdíl od samčí velká a nemá bičík, označuje se splynutí jako oogamie
        
        Spájení (konjugace)
        
        Metageneze (rodozměna)
        
        Pravidelné střídání pohlavní a nepohlavní generace, pohlavního a nepohlavního rozmnožování: S → G → S → G → S
        
        Pohlavní generace = gametofyt (G)
        
        Je haploidní (n) – to znamená,
        že má v buňkách jen 1 sadu chromozomů
        
        Nepohlavní generace = sporofyt (S)
        
        Je diploidní (2n) – to znamená, že má v buňkách 2 sady chromozomů
        
        Typy rodozměny:
        
        Metageneze izomorfní (stejnotvará)
        
        Gametofyt se neliší vzhledem od sporofytu – typická pro řasy
        
        Metageneze anizomorfní (různotvará)
        
        Gametofyt se liší od sporofytu – typická pro vyšší rostliny
      - VYUŽITÍ ŘAS ČLOVĚKEM
        
        Potravinářství
        
        Farmacie a mikrobiologie (agarové půdy pro pěstování mikroorganismů, želatiny při výrobě léků)
        
        Krmivo pro hospodářská zvířata v přímořských oblastech, hnojivo
      - VÝZNAM ŘAS V PŘÍRODĚ
        
        Producenti
        
        Tvorba organických látek, potrava živočichů
        
        Uvolňování kyslíku do ovzduší
        
        Úkryt a životní prostor pro vodní živočichy (podmořské „lesy“ řas)
        
        Symbiotické vztahy (př. lišejníky = houba + řasa)
        
        Horotvorný význam (vápenaté sedimenty)
    - - 1.odd. červené řasy (ruduchy) (Rhodophyta)
        
        Barviva
        
        Chlorofyl a + d, modrý fykocyanin, červený
        fykoerythrin – umožňuje využít zbytkové světlo ve velkých hloubkách (až 200m)
        
        Zásobní látky
        
        Ruduchový škrob
        
        Buněčná stěna
        
        Pektiny (agar, karagen) – v horké vodě bobtnají, zchladlé se mění v gel → využití k výrobě želatiny
        
        Význam
        
        Agar, karagen → potravinářství, farmacie, druhy, které jsou inkrustovány uhličitanem vápenatým jsou důležitou složkou korálových útesů
        
        Výskyt
        
        Hlavně v tropických mořích (90%)
        sladkovodní - horské potoky, rašeliniště
        
        Nikdy netvoří bičíkaté formy!
        
        Např.
        
        Potěrka (Batrachospermum) - sladkovodní
        Gelidium Agar jako médium pro pěstování
        mikroorganismů
        Porphyra → jídla v čínské a japonské kuchyni (tzv. nori = obal na suši)
        Puchratka kadeřavá → karagen
      - 2.odd. hnědé řasy (Chromophyta)
        
        (Nově řazeny do říše Chromista!)
        
        Chloroplasty získaly druhotnou endosymbiózou, proto je řadíme
        do samostatné říše Chromista!
        
        Barviva
        
        Chlorofyl a + c, hnědý fukoxantin, betakaroten
        
        Zásobní látky
        
        Polysacharid chrysolaminaran a olej
        
        Výskyt
        
        Nejběžnější řasy, ale podskupina chaluhy je jen v mořích – tam jsou největšími řasami (pletivné stélky až 60m)
        
        Buněčná stěna
        
        Celulóza
        
        Třídy
        
        ZLATIVKY, ROZSIVKY a CHALUHY
      - 3.odd. zelené řasy (Chlorophyta)
        
        Specifický znak
        
        Chloroplasty obsahují pyrenoid = bílkovinné tělísko specializované na fixaci CO₂ z vody (u vyšších rostlin se nevyskytuje)
        
        V buněčné stěně je
        
        Celulóza
        
        Zásobní látky
        
        Škrob
        
        Výskyt
        
        Sladká i slaná voda, některé na zemině, skalách či kmenech stromů, některé v symbióze s jinými organismy (např. v lišejníku)
        
        Barviva
        
        Chlorofyl a + b, karoten, xantofyly
        
        → z toho usuzujeme, že se z nich v evoluci vyvinuly vyšší
        rostliny (mají s nimi tyto společné znaky)
        
        Zelené řasy dělíme na třídy:
        
        Žabovlasovité
        
        Žabí vlas (Cladophora glomerata)
        
        Sifonokladální stélka porůstá kameny
        
        Trubicovkovité
        
        „Mořský salát“ (Ulva lactuca)
        
        Využití v potravinářství
        
        Porost locikový
        
        Lazucha (Caulerpa)
        
        Sifonální stélka, příbřežní
        pásmo moří, jako dekorace v mořských akváriích
        
        Kadeřnatkovité
        
        Kadeřnatka (Ulothrix zonata)
        
        Vláknitá stélka
        
        Roste v čistých potocích a řekách hlavně v chladných měsících
        
        Spájivky
        
        Název podle speciálního způsobu rozmnožování: spájení (konjugace)
        
        2 různopohlavná vlákna se přiblíží, spojí se konjugačními
        kanálky
        
        Z jednoho vlákna se protoplast (živý obsah buňky) přelije do druhého, protoplasty splynou jako by to byly pohlavní buňky → vzniká zygota
        
        Zygota zahustí svou cytoplazmu a vytvoří tlustý obal → zygospora
        – ta je schopna přežít nepříznivé podmínky. (Vyprázdněné vlákno už je jen mrtvou buněčnou stěnou)
        
        Rozdělení:
        
        Vláknité, mnohobuněčné
        
        Šroubatka (Spirogyra)
        
        1 more item...
        
        1-buněčné s osově souměrnou buňkou
        
        Krásivky
        
        2 more items...
        
        Zelenivky (Chlorella)
        
        Využití Chlorelly ve farmacii
        
        Pěstování v živném
        roztoku, výroba potravin
        
        Pláštěnka
        (Chlamydomonas)
        
        Bičíkatá stélka
        
        Zrněnka (Pleurococcus
        vulgaris)
        
        Kokální stélka
        
        Cenobia
        
        Řetízovka (Scenedesmus)
        
        Váleč koulivý (Volvox globator)
        
        Váleč má kolonii s diferenciací –
        dva typy buněk s různou specializací (fotosyntéza a pohyb, rozmnožování)
        
        Parožnatky
        
        Nejsložitější zelené řasy
        
        Přechodná skupina mezi řasami a vyššími rostlinami
        
        Pletivné stélky – rhizoidy, kauloid, fyloidy (5cm až 1m), připomínají přesličky
        
        Buňečné stěny inkrustovány uhličitanem vápenatým
        
        Výskyt v čistých sladkých vodách, mírně
        tekoucích a stojatých
        
        Nerostou v moři!
        
        Chybí jim nepohlavní rozmnožování pomocí
        spor
        
        Ohrožené kvůli splachům hnojiv z polí
        
        Horotvorný význam – stélky se podílely na vzniku vápenatého minerálu travertinu
        
        Parožnatka (Chara)
        
        Pletivná stélka