jazyk romantického díla je obrazný, citově zabarvený, častá jsou zvolání, přirovnání, ozdobné přívlastky, barvitá líčení přírody, důraz na hudebnost, zvukomalbu, použití lidové mluvy, archaismů, volnost verše;
rozvíjí se takové žánry, v nichž se uplatnila autorova fantazie - obliba poezie (lyrické balady) a prózy (historický román, povídka), typické je směšování žánrů (moderní epos, básnické povídky = tzv. poemy, román ve verších, dramatická báseň).