navození situace, že někdo jiný právě poslouchá co říkám (z jeho pohledu jsem např kriminálník, masový vrah, blázen apod.) a tedy pomáhá řešit případ tím, že mě sleduje do sklepa, protože tam se Policie nedostane. #diskreditace #vytvareni negativnich obrazu #vnucovano asi jen mě. Zde samozřejmě uvažuji logicky a předpokládám, že nejpravděpodobněší je pouhá iluze této situace. Tedy do chvíle, než po cestě do večerky neslyším několikeré zabouchání na okenní tabule. Jak byste vy v dané situaci sdělili, že netrpíte paranoiou a příjde vám to trochu přehnané. Že jde spíše o omyl. Neuvažuji jen negativně. Ale hodně vnímám co se děje kolem (obecně) a někdy opravdu kroutím hlavou nad tím, co lidi řeší. Případně kolik lidí je schopno na FB sdílet příspěvek, kde někoho označí za zloděje. Ne že bych to takovým nepřál, ale na druhou stranu, jak snadné je někoho pošpinit. Kolik lidí si ověří, že nejde o lež?
Takovou situaci by tedy člověk rád využil aby např uvedl věci na pravou míru. Ovšem problém je, že to klidně také může skončit sousedem ve vedlejším sklepě, který poté co si tam budu sám diskutovat vyleze a já budu „ten divný chlápek od vedle“. Takže následně, když se budu snažit něco řešit a „jo, on je nějaký zvláštní, asi mu hráblo.“. To by člověk nevěřil, jak to dokáže někoho naštvat, že mě nedostal do žádné takové situace.