11B Závazkové právo (v objektivním smyslu)
click to edit
Závazkové právo (v objektivním smyslu) = část občanského (tedy i soukromého) práva, soubor právních norem upravujících PaP mezi věřiteli a dlužníky - § 1721-3014
smluvní závazkové právo - soubor právních norem týkajících se závazků ze smluv (úprava uzavření smlouvy, obsahu, formy, účinků,… dále obsah závazků, spotřebitelské právo a další)
deliktní závazkové právo - soubor právních norem týkajících se závazků z deliktů (náhrada újmy, nekalosoutěžní jednání)
kvazismluvní a kvazideliktní závazkové právo - bezdůvodné obohacení, nepřikázané jednatelství, upotřebení cizí věci
Funkce
zabezpečit (i) uspokojování potřeb osob, a to ve vzájemné součinnosti a (ii) směnu
(i) u věcných práv je naopak činnost někoho dalšího spíše na škodu - statické (obecně, samozřejmě jsou výjimky)
(ii) potřeba zabezpečit směnu statků právem, tedy vytvořit právní rámec pro hospodářskou soustavu (např. vztahy dodavatelů, odběratelů; bez právního rámce hrozí nezvladatelnost, nejistota)
Hendrychová
umožnit převádění hodnot (smlouva kupní, darovací, o půjčce, o dílo atd.)
umožnit vyrovnání újmy - v podstatě deliktní právo
umožnit uspokojování potřeby, kterou si osoba nemůže obstarat sama jinými způsoby - smlouva o půjčce, smlouva o nájmu, příkazní smlouva, cestovní atd.
základní pojmy
závazek = obligace (obligatio) neboli závazkový právní poměr mezi věřitelem a dlužníkem - právní pouto (či vztah) s právními následky / závazkověprávní povinnost (dluh) - součást závazkového právního poměru
dělení závazků: abstraktní a kauzální - dle toho, jestli je kauza v závazku zřetelná (ovšem i abstraktní závazky kauzu mají, jenom v nich není vyjádřena – existence závazku bez kauzy je vyloučena)
věřitel (creditor) - osoba oprávněná ze závazku
dlužník (debitor) - osoba povinná ze závazku
pohledávka - subjektvní právo věřitele požadovat od dlužníka plnění
nárok – vlastnost subjektivního práva, a to že je vymahatelné za pomoci státu
dluh - subjektivní povinnost dlužníka poskytnout věřiteli plnění
kauza - hospodářský důvod závazku (vyjadřuje povahu a typ hospodářského vztahu (zbožně-peněžní směna, zaopatření atd.) - praktický význam existence kauzy (§ 1791/1 OZ povinnost věřitele (hospodářský) důvod prokázat; § 1791//2 OZ kdy věřitel tuto povinnost nemá - aktivace role kauzy)
kauza je na obou stranách závazku (v něčem společná, v něčem odlišná - důvod je sice směna zboží za peníze, ale jedna strana chce získat zboží, druhá chce získat peníze)
Systematika závazkového práva
normy závazkového práva jsou součástí občanského (soukromého) práva, systémově jde o tzv. relativní majetková práva
úprava: zejména v části čtvrté OZ relativní majetková práva
hl. I všeobecná ustanovení o závazcích (obecná část závazkového práva2)
hl. II - závazky z právních jednání (závazkové právo smluvní, jednotlivé smluvní typy)
hl. III - závazky z deliktů (závazkové právo deliktní)
hl. IV – závazky z jiných právních důvodů (kvazismluvní a kvazideliktní)
hlavy II. až IV. teorie označuje za zvláštní část závazkového práva
další právní předpisy – ZOK (smlouva o výkonu funkce), zákoník práce (pracovní smlouva, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, odpovědnost za škodu v pracovním právu), zákon o mezinárodním právu soukromém (kolizní normy závazkového práva - určení rozhodného práva), autorské právo, patentové právo, zákon privatizační, restituční a další
Hierarchizace norem závazkového práva (pro výklad a aplikaci)
obecné závazkové právo (dle OZ) obsahuje
obecnou část závazkového práva (tedy hl. I → nutno odlišit od nadřazeného pojmu obecného závazkového práva - je jeho součástí)
zvláštní část závazkového práva (tedy hl. II. - IV. – závazky z jednotlivých smluv, závazky ze způsobení újmy, závazky z jiných právních důvodů - tedy jde o závazkové právo občanské)
zvláštní závazková práva (dle jiných zákonů): závazkové právo obchodní, pracovní,…
lex specialis derogat legi generali (použití zvláštní právní úpravy před obecnou) - obecná se použije subsidiárně v určité míře podle toho, jak komplexní je zvláštní právní úprava (např. obecné závazkové právo - dle OZ - může subsidiárně upravovat úplné minimum, pokud existuje velmi komplexní úprava zvláštním závazkovým právem - dle jiných zákonů)
Třídění závazkového práva
dle právního odvětví – občanské X obchodní X jiných právních odvětví (pracovní, autorské,…)
obecné závazkové právo (dle OZ) X zvláštní (dle jiných právních předpisů) - § 11 OZ - analogie závazkového práva – obecná úprava závazků se může použít i mimo část čtvrtou OZ; v jiných právních poměrech, kde není dostatečná právní úprava (použít „přiměřeně“ - méně doslovné použití než „obdobně“)
dle právního důvodu vzniku závazku – smluvní X mimosmluvní - smluvní - právním důvodem smlouva, mimosmluvní – právním důvodem delikt (protiprávní čin splňující určité náležitosti) / § 1723/2 OZ - analogie smluvního závazkového práva - přiměřené použití ustanovení smluvního závazkového práva i na PaP z jiných právních skutečností (např. veřejný příslib, slib odškodnění, emise cenných papírů, PJ nezakládající smlouvu = výpověď, odstoupení)
Znaky závazkového práva a závazků
relativnost
právní následky (účinky) závazku působí mezi stranami (inter partes) závazku (dlužníky a věřiteli) např. smlouva § 1759 OZ
X některé smlouvy, ale mají účinky i mimo strany - smlouva s účinky vůči třetí osobě (§ 1767 OZ), ochrana výpůjčky (§ 1044 OZ)
výjimkou – zvěcnění závazku - propůjčení věcněprávních účinků závazku (např. předkupní právo § 2144/1 OZ, výhrada vlastnického práva, zákaz zcizení nebo zatížení)
závaznost
působí mezi stranami jako zákon sám (lex contractus), tedy povinnost ze smlouvy je závazná jako povinnost uložená zákonem
X liberality (společenské úsluhy) - podobají se závazkům, chybí vůle se zavázat (animus contrahendi)
v OZ reflektováno – darování X plnění ze společenské úsluhy - § 2055; „bez úmyslu se právně vázat“ – § 2992 in fine; „vědomí, že k tomu není povinen“ – § 2997(1)
rovnost subjektů
rovni v postavení – nemohou si jednostranně ukládat práva a povinnost (potřeba konsenzu); zároveň nemůže jedna strana autoritativně rozhodnout spor (nemo iudex in causa sua) - je třeba nezávislý třetí
demonstrativnost
není pevný výčet závazků – nepojmenovaný závazek (nepojmenová smlouva jako titul) - § 1746/2 OZ
ne publicita
závazky v zásadě nejsou ve veřejných seznamech; výjimečně možné (např. nájem a pacht nebo u zvěcnění určitých závazkových práv)
dynamika, dynamičnost
závazky odráží dynamiku společenského, hospodářského života; vyhovuje nastalým potřebám společnosti, jedinců
věcná práva spíše zaznamenávají tu statitku dlouhodobých vztahů
určitost plnění závazku
není možné uložit povinnost dlužníkovi splnit cokoliv, ani věřiteli povinnosti přijmout cokoliv
nutné i pro vymahatelnost
dispozitivnost této právní úpravy (právních norem)
většina norem obsažených v ustanoveních o závazkovém právu je dispozitivní (projev zásady autonomie vůle); u věcných práv dispozitivnost jen tam, kde to zákon připouští (§ 978 OZ)
majetková povaha
jednak ustanovení § 1722 OZ - plnění, které je předmětem závazku, musí být „majetkové povahy“
procesní rovina
závazkům svědčí osobní žaloby (actiones in personam) X věcným právům věcné žaloby (actiones in rem)
vymahatelnost
X naturální obligace – nevymahatelnost
soukromoprávní povaha
tedy ne závazky veřejnoprávní (daně, veřejnoprávní pojištění)
Zásady závazkového práva
smluvního
zásada rovnosti stran
zásada smluvní svobody (projev zásady autonomie vůle)
svoboda (volnost) rozhodnout se uzavřít smlouvu či ne, vybrat si protistranu (kontrahenta), vybrat si obsah a formu smlouvy
výjimky
smluvní přímus (dle zákona) - povinnost uzavřít smlouvu; např. pojištění odpovědnosti u advokátů, lékařů, pilotů; energetické právo, telekomunikace
určité protistrany – musí mít nějakou kvalitu (oprávnění, koncesi – např. prodej zbraní, léků)
limity obsahu – ochrana slabší strany (spotřebitelské smlouvy, nájem bytu; také adhezní smlouvy), nelze ujednat nikdy a nijak nezrušitelný závazek (byl by proti dobrým mravům + § 2000)
limity formy – obecně platí bezformálnost, ale někdy je forma předepsána
zásada pacta sunt servanda - smlouvy mají být plněny (§ 3/2/d OZ)
zásada poctivosti a dobré víry (jejich domněnky a ochrany) (§ 6, § 7 OZ)
nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování, chování nepoctivého či v rozporu s dobrými mravy (nemo turpitudinem) – platí i pro deliktní právo
deliktního
zásada prevence (§ 2900 OZ)