1. A. 1. U. O PŘÍR. A SPOL, HISROT. PŘEHL. ETAP VÝV. POJETÍ OBSAHU U. O PŘ A SPOL.

click to edit

-

  • K. VLASTNÍKOVÁ, K. KOCOUREK dílo: NAUKA O ŽIVOTĚ rozpracov. na zákl. ped. praxe NORBERT ČERNÝ publ. VYUČOVÁNÍ PRVOUCE A LITERATURA O NÍ V POSLEDNÍCH DVACETI LETECH
  • KAREL KALIVODA dílo PRVOUKA pdr. přípr na vyuč. hod.
  • F. FECHTNER, A. SVOODA dílo PRVOUKA příručka pro uč. 1. roč.
  • J. KARBAN, J. HLOUŠEK spol dílo: PRVOUKA ELEMENT. TŘ. SE ZVL. ZŘETELEM PRO ŠKOLY MĚSTSKÉ dobře met. zpr.
  • ANTONÍN VOTAVA snaha o nové poj. kniha PRVOUKA DO ŠK. OBECNÉ dle konkr. poměrů ve M. a na vsi → ověř. v praxi
  • JOSEF KUBÁLEK obhájce TŮMY kniha PRVOUKA VE ŠKOLE MĚSTSKÉ U NÁS
  • F. L. SÁL pojetí PRV. dle ŠIMKA = PRVOUKA, NAUKA O Ž. REÁLIE zařaz. PR. do VĚCNÝCH NAUK → spol. náz. „NAUKA O ŽIVOTĚ" má 3 stupně
  • 1774 VŠ. ŠK. Ř. - ZAVED. POV. ŠK.D. 6 - 12 let ml. šk. v. TRIVIÁLNÍ/FARNÍ → ČT + PS + Z. NÁB. + Z. POL. HOSP
  • J. I. FELBINGER reform. vlast. U. VŠ. ŠK.Ř. → ovl. výv. ELEM. UČ. O PŘÍR. a SPOL. + KNIHA METODNÍ
  • konec 19. st. MARIE TEREZIE → T. reformy Z. NOV. ŠK. SOUSTAVY
  • FERDIN. KINDERMAN zakl. INDUSTRIÁL. VYUČ. → spoj. ŠK. V. + JEDN. PRÁCE pletení, šití = LIT. V. střídá s HOD. PRACÍ. + Ž. VOLNÝ POH. V H. + ZP. PÍSNÍ +VÝDĚL. ZA PR. + DARA OD MOVIT. R.
  • HISTORICKÝ PŘEHLED ETAP VÝV. POJ. OBS. UČ. O PŘ. A SPOL.
  • MÍSTO KDE Ž. 1 I 2 OBD, LIDÉ KOLEM NÁS 1 i 2 obd, LIDÉ A ČAS 1 i 2 obd. ROZMAN. PŘ. 1 i 2 obd, ČLOV. A J. ZDR. 1 i 2 obd.
  • RVP ZV ČLOVĚK A JEHO SVĚT
  • 1789 - 1794 obd. PO FR. BURŽ. REVOL. = ukonč. VL. OSVÍC. ABSOLUT.
  • PRVOUKA 1 - 3. ročník - PŘÍROD + VLASTIV. 4 - 5. roč.
  • útlum reformních snah → 1805 vyhl. SCHULKODEX → RAKOUS. chce DOBRÉ PODD/NE VZĎ → úř. j. NĚMČINA
  • Reálie se V. již od STŘEDOV → SCHOLASTIC. ZÁKL.
  • J. J. RYBA = U. + H. SKL. + ve V. REÁLIE Dílo: ŠK. DENÍKY
  • J. NEPOM. FILCÍK = VLAST. U. U. + PŘÍR. a SPOL.Dílo: KRATOCHVILNÍK ŠK. ( přírodop) PRAVIDLA DOBROPÍSEMNOSTI Č., STAROŽITNOSTI
  • UČENÍ O PŘÍR. A SPOL. v PRIM. ŠK. Počátek v16 - 17. stol. vliv HUM a RENES.

-

  • RUDOLF ŠIMEK kritik TŮMOVA pojetí PUBLIKACE ČESKÁ PRVOUKA nové pojetí PRVOUKY → PEDOCENTRISMUS „STOLETÍ DÍTĚTE" cíle vých. podříz. indiv. potř. a zájmům dítěte → přeceňuje biol. hl. před spol. 7 zákl. znaků 1) princip INDIVIDUAL. 2) PR. SAMOSTAT. A AKTIVITY 3) ROVNOPR. VZT. DĚTÍ A DOSP. 4) DÍTĚ SI TVOŘÍ VÝUKU 5) DŮRAZ NA PRAXI 6) DŮRAZ NA VN. KÁZEŇ 7) DŮR. NA SPONT. ČINN. DĚTÍ A VZB. ZÁJMU -
  • POKRAČ. A TVŮRCI NOVĚJŠ VZV. TEND. VĚC. UČ. A PRV. (počátek 20. st. -1991)
  • J. VLSTM. SVOBODA = pokr. vl. U. ovl. PŘEDŠK. PED + V. v EMEM. roč. Dílo: Školka, čili prvopoč, prakt, názorné, všestr. vyuč. malých dítek k věc. vybr. rozumu a zušl. srd. s naved. ke čt. ps a kresl, pro U. pěst. a R.
  • Mudr. K. S. AMERLING = ředitel 1. ČES. HL. ŠK. v PR. + VYBUD. UČ. ÚST. Budeč 1848 NÁVRH PRO NÁRODNÍ ŠK. navrhl OSNOVU pro pozn. přír. a živ. → nereal. 140 NÁSTĚNN. OBRAZŮ přírod. char.
  • přelom 19 a 20. st. SLOŽITÁ POLIT. SITUACE → sníž. úr. ŠK.
  • GUSTAV ADOLF LINDER „NÁZORNÉ VYUČ" NÁZORNÉ V. 5 skupin → skut. předměty, modely, obrazy, výkresy, diagramy propag. NÁZOR. V. jako SAMOST. PŘEDMĚT postup při NV 1) průb sezn. s přísl obor. form. rozhov. 2) pojmen. jedn. přem. 3) usp. těcht předm. do skupin dle poč. látky, hmot. polohy 4) určení, jak se předm. používá 5) popis předm. tvar, vel, barv. tvrd. 6) přirov. rozezn. jedn.předm. 7) mravní uč.
  • POJMOVÉ A METOD. VÝCH. PRO BUD. POJETÍ A OBS. PRVOUKY V ODKAZU A. MACHAČE A TŮMY navázali na „NÁZORNÉ V" a. MACHÁČ kniha UČIVO K NÁZORNÉMU V. V PRVNÍCH ROČ. ŠKOLY NÁRODNÍ vychází z Vídeň. ped, obohatil ji o výpravnou část → básně, řík, písně, pohádky J. TŮMA kniha VYUČOVÁNÍ PRVOUCE NA ŠKOLÁCH VENKOVSKÝCH termín PRVOUKA = JOSEF SMRTKA zabýv. terminol. prezent. v čas. Pedagogické rozhledy PRVOUKA = první soust říz. cvič. smyslů-nazírání, první did. hovory o věcech, první šlecht. citů, vůle, duš. sch. 1923 rok zavedení př. PRVOUKA do Č. ŠK. jako sam. vyuč. př. → VÝNOSEM MINISTERSTVA ŠK. A NÁROD. OSVĚTY

click to edit

  • POJETÍ PRV. AVĚCN. VYUČ. V DŘÍV. OSNOV 1915 - 1991
  • F. MUSIL nejd. obh spoj. věcn uč. s jazyk. vyuč. později přizná mylnost
  • V. MEJSTŘÍK dílo: MEDIKY VĚCNÉHO UČ. A VLASTIV.
  • EMANUEL STRNAD dílo VĚCNÉ UČENÍ NA ZÁKL. ŠK.
  • KAREL TUPÝ zasl. se o rozv PRVOUKY v 70 - 80 l. dílo: METODICKÉ PRÍRUČKY K PRVOUCE 1 poučné prac. listy pro využ. ve ŠK. PRAXI
  • SOUČ. KONC. UČ. O PŘ. A SPOL.PRV. + MAT. J. + MAT. = kateg NAUK. PŘ.
  • PRV. jako V. př. má dimenzi: a) POZNATKOVOU přír. žívá/neživ b) VÝCHOVOU rozv. os. Ž. c) DOVDNOSTNÍ Ž. umí pozn. použ. d) KOMUNIK. rozv. prož. disk int
  • uč. PRV. tvoří složky. 1) PŘÍRODOVĚDNÁ živá/neživ. 2) SPOLEČENSKOV. 3) VLASTIVĚD. historic. a geograf. část
  • UPL. SPEC. PRINCIPŮ
  • INTEGRAČNÍ PŘÍST. pro uč. PRV je charakt. INTEGR. PŘÍST. a PROPOJ. RŮZ. VZĎ. OBL
  • FORMY INTGR. V. = INT. PŘEDM. KURZY + MODULY/TÉM ZAŘAZ JAKO SOUČ. VÍC PŘ. + PROJ. SPOJ. POZN Z VÍCE PŘ. S PRAKT ZK. A PROD. ČINN. + INT. DNY
  • PROJEKT. V. zav. Š. H. KILLPATRICK umož. INTEGR a ČINN. POJETÍ V. + UMOŽ. Ž. DŮKL. POZN. RŮZ. PROB. V CEL. JEJ. ŠÍŘKÁCH + UČ. NENÍ OM NA IZ. ČÁSTI, JE PROPOJ. + ROZV. U Ž. SAMOST. ODPOV, SCH. FORM MYŠL, VYHL. INFO, PLÁN. DISKUT, ROZV. TVOŽIV. FANT.
  • PRINCIP ČINN. POJETÍ = vych. z předp.. že MYŠL. vych. z ČINN. , založ. na aktiv. Ž. samost. a tvoř. činn. + aktiv. metody/formy V. prakt. činn. hry, soužěže, model. sit.staveb, hádanky, kříž. ukázky vl. pr. projekty