EKONOMICKÉ MOŽNOSTI STÁTU

Kvalita a dostupnost zdravotní péče úzce souvisí s ekonomikou. Náklady dané země na zdravotnictví obvykle vyjadřujeme v procentech HDP. Platí zde přímá úměra, tzn. s růstem nákladů na zdravotnictví se zlepšuje i zdravotní péče.

Ekonomické možnosti státu jsou základem pro stav a rozvoj všech součástí lidského života. Bohatství státu a jeho příslušníků, ekonomické prostředky, zdroje, ale také hospodárnost jejich vynakládání, efektivita, racionalita či jejich účelnost, to vše tvoří nezbytný základ pro posuzování ekonomiky péče o zdraví. Ekonomika péče o zdraví je souhrnem mnoha různorodých nákladů do všech vstupů tvořících systém „péče o zdraví“, tedy i nákladů vložených do životního a pracovního prostředí, vědy a výzkumu a ostatních inputů vstupujících do systému. Jsou to často náklady (tzn. finanční prostředky, nákupy investic, věcné prostředky, přístroje, spotřebovaná energie, práce lidí apod.), které jsou vynakládány mnohdy do takovýchto oblastí života společnosti, které jakoby ani na první pohled nijak nesouvisely se zdravím této populace. Investicí do zdraví může být dlouhodobý výzkum drobných parazitů, zkoumání účinků různých látek na chování jedince, postavení čističky vod, realizace pravidelných a povinných preventivních prohlídek, osvětová činnost v televizi, prodlužování nároku na dovolenou atd.

Systém zdravotnictví jen součástí celého komplexu péče o zdraví. Systém péče o zdraví vyžaduje existenci i řady dalších podsystémů, které spolu se zdravotnictvím vytvářejí celkový komplex péče o zdraví lidí daného státu.

Zdravotnické systémy v jednotlivých státech světa vykazují velkou rozmanitost. Proto je zdravotnictví v každé zemi unikátní. Cílem zdravotnických systémů je zlepšovat zdraví. Zdraví populace je však zdravotnictvím ovlivněno relativně málo (15 %). Větší vliv na zdravotní stav obyvatel mají jiné determinanty zdraví, a to životní styl (50 %) nebo genetické faktory (20 %). Zhruba stejný vliv jako zdravotnictví má životní prostředí (15 %).

Typy zdravotnických systémů:

1.) Zdravotnické systémy založené na pojištění
Zdravotnické systémy založené na všeobecném zdravotním pojištění jsou založeny na myšlence všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Zdravotní péče je hrazena z veřejného (povinného) zdravotního pojištění. Platí princip solidarity, kdy každý občan přispívá do základního fondu zdravotní pojišťovny dle svých možností (obvykle určité procento z vyměřovacího základu) a zdravotní péči čerpá dle svých potřeb. V Evropě je pravidlem státní garance za zdravotní péči pro všechny obyvatele. Tomuto modelu se také říká bismarckovský.

2.) Tržní zdravotnictví je zdravotnický systém založený na individuální odpovědnosti občanů. Stát negarantuje zdravotní péči pro všechny, pouze pro některé sociální skupiny, a to formou státních zdravotnických programů. Týkají se důchodců nad 65 let a chudých lidí, tj. těch, jejichž příjem je nižší než oficiálně stanovená hranice životního minima a některých dalších skupin. Náklady na zdravotnictví jsou hrazeny z komerčního (soukromého) zdravotního pojištění. Veřejné (povinné) zdravotní pojištění neexistuje. Modelovým příkladem je tržní zdravotnictví USA (liberální model zdravotnictví).

3.) Státní zdravotnictví (zdravotní péče hrazená z veřejných prostředků, daní) – národní zdravotní služba: Podle existence (resp. neexistence) soukromého sektoru lze národní zdravotní službu rozdělit do dvou modelů: Semaškův model, Beveridgův model