VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ

.


Mezi hrazené služby zdravotní péče patří:

preventivní zdravotní péče,

dispenzární péče (pravidelný lékařský dohled nad pacientem),

diagnostická péče,

léčebná péče,

zdravotnická záchranná služba a pohotovostní služba,

lékárenská péče,

klinicko-farmaceutická péče,

léčebně rehabilitační péče,

lázeňská léčebně rehabilitační péče,

posudková činnost,

ošetřovatelská péče,

paliativní péče,

Zdravotní pojištění slouží k úhradě zdravotní péče, která má za cíl prostřednictvím zdravotních služeb zlepšit nebo zachovat zdravotní stav či zmírnit utrpení pojištěnce.


Podmínky zdravotního pojištění se řídí zejména zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. V České republice je systém poskytování zdravotní péče založen na principu solidarity, kdy je podle Bismarckovského modelu zdravotnictví pro všechny občany povinné odvádět platbu za zdravotní pojištění do fondů zdravotních pojišťoven. Všichni pojištěnci odvádí platbu 13,5 % z vyměřovacího základu. Týká se to jak zaměstnanců (1/3 hradí zaměstnanec a 2/3 zaměstnavatel), tak osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a osob bez zdanitelných příjmů (OBZP). Za zákonem vymezené skupiny občanů (např. seniory, studenty, nezaopatřené děti atd.) je plátcem pojistného stát.


Odvody na zdravotní pojištění jsou přerozdělovány jednotlivým nestátním zdravotním pojišťovnám, které tyto finanční prostředky shromažďují v pojišťovacích fondech. Zdravotní péče (zdravotní služby) je hrazena z veřejného zdravotního pojištění a případná přímá finanční spoluúčast občanů nepřesahuje 15 %. Nejčastěji se jedná o finanční spoluúčast ve formě příplatků za léky, stomatologické služby a zdravotní pomůcky. Zdravotní prostředky a léčivé látky jsou rozděleny do skupin, přičemž v každé skupině je nejméně jeden, který je zdravotní pojišťovnou plně hrazen.


V České republice tvoří systém zdravotní péče pojištěnec (příjemce zdravotní péče), poskytovatel zdravotních služeb (zprostředkovatel zdravotní péče) a zdravotní pojišťovna (plátce zdravotní péče). V rámci zdravotního pojištění má pojištěnec právo si vybrat jednu ze sedmi zdravotních pojišťoven. Změnu zdravotní pojišťovny je možné provést jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí.


EKONOMICKÉ MOŽNOSTI STÁTU


Kvalita a dostupnost zdravotní péče úzce souvisí s ekonomikou. Náklady dané země na zdravotnictví obvykle vyjadřujeme v procentech HDP. Platí zde přímá úměra, tzn. s růstem nákladů na zdravotnictví se zlepšuje i zdravotní péče.


Ekonomické možnosti státu jsou základem pro stav a rozvoj všech součástí lidského života. Bohatství státu a jeho příslušníků, ekonomické prostředky, zdroje, ale také hospodárnost jejich vynakládání, efektivita, racionalita či jejich účelnost, to vše tvoří nezbytný základ pro posuzování ekonomiky péče o zdraví. Ekonomika péče o zdraví je souhrnem mnoha různorodých nákladů do všech vstupů tvořících systém „péče o zdraví“, tedy i nákladů vložených do životního a pracovního prostředí, vědy a výzkumu a ostatních inputů vstupujících do systému. Jsou to často náklady (tzn. finanční prostředky, nákupy investic, věcné prostředky, přístroje, spotřebovaná energie, práce lidí apod.), které jsou vynakládány mnohdy do takovýchto oblastí života společnosti, které jakoby ani na první pohled nijak nesouvisely se zdravím této populace. Investicí do zdraví může být dlouhodobý výzkum drobných parazitů, zkoumání účinků různých látek na chování jedince, postavení čističky vod, realizace pravidelných a povinných preventivních prohlídek, osvětová činnost v televizi, prodlužování nároku na dovolenou atd.

Systém zdravotnictví jen součástí celého komplexu péče o zdraví. Systém péče o zdraví vyžaduje existenci i řady dalších podsystémů, které spolu se zdravotnictvím vytvářejí celkový komplex péče o zdraví lidí daného státu.


Zdravotnické systémy v jednotlivých státech světa vykazují velkou rozmanitost. Proto je zdravotnictví v každé zemi unikátní. Cílem zdravotnických systémů je zlepšovat zdraví. Zdraví populace je však zdravotnictvím ovlivněno relativně málo (15 %). Větší vliv na zdravotní stav obyvatel mají jiné determinanty zdraví, a to životní styl (50 %) nebo genetické faktory (20 %). Zhruba stejný vliv jako zdravotnictví má životní prostředí (15 %).


Typy zdravotnických systémů:


1.) Zdravotnické systémy založené na pojištění
Zdravotnické systémy založené na všeobecném zdravotním pojištění jsou založeny na myšlence všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Zdravotní péče je hrazena z veřejného (povinného) zdravotního pojištění. Platí princip solidarity, kdy každý občan přispívá do základního fondu zdravotní pojišťovny dle svých možností (obvykle určité procento z vyměřovacího základu) a zdravotní péči čerpá dle svých potřeb. V Evropě je pravidlem státní garance za zdravotní péči pro všechny obyvatele. Tomuto modelu se také říká bismarckovský.


2.) Tržní zdravotnictví je zdravotnický systém založený na individuální odpovědnosti občanů. Stát negarantuje zdravotní péči pro všechny, pouze pro některé sociální skupiny, a to formou státních zdravotnických programů. Týkají se důchodců nad 65 let a chudých lidí, tj. těch, jejichž příjem je nižší než oficiálně stanovená hranice životního minima a některých dalších skupin. Náklady na zdravotnictví jsou hrazeny z komerčního (soukromého) zdravotního pojištění. Veřejné (povinné) zdravotní pojištění neexistuje. Modelovým příkladem je tržní zdravotnictví USA (liberální model zdravotnictví).


3.) Státní zdravotnictví (zdravotní péče hrazená z veřejných prostředků, daní) – národní zdravotní služba: Podle existence (resp. neexistence) soukromého sektoru lze národní zdravotní službu rozdělit do dvou modelů: Semaškův model, Beveridgův model

click to edit

Hlavními cíli Zdraví 21 je ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý jejich život a snížení výskytu nemocí a úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí. K signatářům deklarace patřila také Česká republika.

Solidarita ve zdraví v evropském regionu - Do roku 2020 by se měl současný rozdíl ve zdravotním stavu mezi jednotlivými členskými státy evropského regionu snížit alespoň o třetinu.

Spravedlnost ve zdraví - snížit zdravotní rozdíly mezi socioekonomickými skupinami nejméně o jednu čtvrtinu zlepšením úrovně deprivovaných populačních skupin.

Zdravý start do života - Do roku 2020 vytvořit podmínky, aby všechny narozené děti a děti předškolního věku měly lepší zdraví umožňující jim zdravý start do života.

Zdraví mladých - Vytvořit podmínky, aby do roku 2020 mladí lidé byli zdravější a schopnější plnit svoji roli ve společnosti.

Zdravé stárnutí - Do roku 2020 by měli mít lidé nad 65 let možnost plně využít svůj zdravotní potenciál a aktivně se podílet na životě společnosti.

Zlepšení duševního zdraví - Do roku 2020 zlepšit podmínky pro psychosociální pohodu lidí a pro lidi s duševními poruchami zajistit dostupnost komplexních služeb

Prevence infekčních onemocnění - Podstatně snížit nepříznivé důsledky infekčních nemocí prostřednictvím systematicky realizovaných programů na vymýcení, eliminaci nebo zvládnutí infekčních nemocí, které významně ovlivňují zdraví veřejnosti.

Snížení výskytu neinfekčních nemocí - Do roku 2020 by se měla snížit nemocnost, četnost zdravotních následků a předčasná úmrtnost v důsledku hlavních chronických nemocí na nejnižší možnou úroveň

Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy - Do roku 2020 zajistit, aby počty zranění, postižení a úmrtí, která jsou důsledkem nehod a násilných činů, trvale a výrazně poklesly.

Cíl 10: Zdravé a bezpečné životní prostředí

Cíl 11: Zdravější životní styl

Cíl 12: Snížit škody způsobené alkoholem, drogami a tabákem

Cíl 13: Zdravé místní životní podmínky

Cíl 14: Zdraví, důležité hledisko v činnosti všech resortů

Cíl 15: Integrovaný zdravotnický sektor

Cíl 16: Řízení v zájmu kvality péče

Cíl 17: Financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů

Cíl 18: Příprava zdravotnických pracovníků

Cíl 19: Výzkum a znalosti v zájmu zdraví

Cíl 20: Mobilizace partnerů pro zdraví

Cíl 21: Opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny