Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
PŘÍMÝ ÚČINEK PRÁVA EU ÚSTAVNÍ SOUDY A EU SANKCE V EU ODPOVĚDNOST EU ZA…
PŘÍMÝ ÚČINEK PRÁVA EU
ÚSTAVNÍ SOUDY A EU
SANKCE V EU
ODPOVĚDNOST EU ZA ŠKODU
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EU
PŘÍMÝ ÚČINEK PRÁVA EU
podmínkou přímého účinku je
vždy
jasnost (neexistují pochybnosti o účelu a smyslu normy), soběstačnost (norma fyzicky nepotřebuje dalšího prováděcího opatření) a bezpodmínečnost (nesmí záviset na splnění jakékoli podmínky a tím vytvářet prostor pro úvahy nad použitelností) právní normy
v případě směrnic jsou kladeny i další požadavky
druhy přímého účinku:
horizontální x vertikální účinek
vzestupný x sestupný účinek
přednost práva EU zajišťuje jeho jednotnou aplikaci, to je důsledek přenosu pravomocí (ČS nemohou vydávat normy, k jejichž vydávání zmocnily EU)
vymezení zásady přednosti - ČS musí dát za téměř všech okolností přednost komunitárnímu právu (závazek loajality)
vztah hmontého práva EU a národního procesního - státy nesmí zhoršovat pozici evropských norem, povinnost ex officio upřednostnit komunitární právo, v pochybnostech přistoupit k provizorní neaplikaci národního předpisu, neaplikovat neslučitelné národní normy
výjimky ze zásady přednosti: porušení EÚLP, specifcké případy dopadu na MS uzavřené ČS mimo EU, nepřiměřené poškození jednotlivců, zneužití práva EU
přímý účinek jednotlivých pramenů:
primární právo: pokud by se stalo, že by bylo třeba dovolávat se přímo zakládacích smluv, teoreticky je možný vertikální i horizontální účinek
obecné zásady právní: specifická povaha, teoreticky možné se jich dovolávat
vnější smlouvy: při splnění obecných podmínek přímého účinku (viz výše)
nařízení: VŽDY (Čl. 288 SFEU)
směrnice: přímo účinné jen pokud ČS zanedbá povinnost řádně implementovat směrnici (musí uplynout implementační lhůta, dovolání se vertikální-vzestupné, aktivní legitimace dovolávajícího se + obecné podmínky přímého účinku)
rozhodnutí adresovaná jednotlivcům / ČS: rozhodnutí jsou závazná jen pro své adresáty (rozhodnutí pro ČS jsou přímo účinná jen při porušení vyplývajících povinností a splnění podmínek shodných s těmi pro směrnice)
přímý účinek jednotlivých norem komunitárního práva není nikde obecně definován - vyplývá vždy z judikatury ESD (v závislosti na povaze normy)
zásada estoppel - nikdo nesmí mít prospěch z vlastního porušení práva (ani ČS)
ODPOVĚDNOST EU ZA ŠKODU
rozlišujeme
smluvní
a
mimosluvní
odpovědnost
smluvní odpovědnost
(Čl. 340 odst. 1)
poruší-li EU
soukromoprávní
smlouvu při výkonu
svěřených funkcí (nabývání majetku, zaměstnávání,
zajištění dodávek)
nevztahuje se na mezinárodní smlouvy a
smlouvy uvnitř EU!
rozhodné právo - vnitrostátní právo rozhodné
pro danou smlouvu
příslušnost soudu - soudy daného státu dle
vnitrostátního práva (existují výjimky např.
rozhodčí doložka určující příslušnost)
mimosmluvní odpovědnost (Čl. 340 odst. 2)
narozdíl od té smluvní se
zakládá přímo na právu EU
(primární a sekundární)
jedná se o především žaloby dle SFEU
žaloba pro porušení smlouvy (Čl. 258-260)
žaloba na neplatnost (Čl. 263, 264, 269)
žaloba na nečinnost (Čl. 265)
žaloba o náhradu škody (Čl. 268, 340)
kumulativní
podmínky odpovědnosti
:
porušení normy EU, která přiznává práva jednotlivci
porušení je dostatečně závažné (pozor)
kauzální nexus se vzniklou škodou
spoluodpovědnost EU a ČS
nejdříve musí poškozený vyčerpat všechny
prostředky obrany a odškodnění u
ČS a poté se může obrátit na SDEU
řízení o náhradě škody (Čl. 268, 340)
v případě smluvního i mimosmluvního porušení
aktivní legitimace není omezena, pasivní = EU jako celek (ne orgány, ne zaměstnanci)
lhůta pro podání žaloby je 5 let a to neobvykle přímo u ESD
ÚSTAVNÍ SOUDY A EU
ne všechny ÚS souhlasí s absolutním pojetím zásady přednosti
klíčovou roli sehrál německý ÚS, který první uznal EP jako právní řád sui generis a zároveň však vymezil nepřekročitelné hranice EP:
nezasahuje do identity ústavního řádu (materiální ohnisko)
nesnaží se nahrazovat ústavy
rozsah přenosu kompetencí určují ČS
problematické oblasti střetu EP a ÚP
demokratický deficit práva EU (v legislativním procesu EU není dodržena dokonalá dělba moci - Rada
ústavní identita (obava ČS o osobitost právních řádů)
obava z nedostatečného standardu ochrany LP (hlavně dříve, před LZPEU)
doktrína ultra vires (jak bojovat proti jednání EU, která jdou nad rámec jejích pravomocí a ESD nezafungoval?)
SDEU zastává názor absolutní přednosti evropského práva, včetně ústavních zákonů
[J] Solange I.
- ochrana ZP není dostatečná na úrovni ES, proto uúřednostní vlastní legislativu
[J] Solange II.
- posílená unijní ochrana ZP je již dostatečná (srovnatelná) a je možné upřednostnit evropskou legislativu
důležité východisko, dokud budou unií zaručená práva srovnatelná není problém, jakmile klesne tento standard, ÚS se mohou od EP odklonit
[J] ÚS ČR Cukerné kvóty
- přezkoumávat EP by mohl ČÚS pouze, pokud by bylo zasaženo materiální jádro Ústavy - zároveň potvrzení dostatečné úrovně EP v oblasti ZP
[J] Slovenské důchody
- ÚS podporuje eurokonformní výklad práva ČR, ale zdůraznil, že pokud by bylo zasaženo materiální jádro, upřednostní Ústavněkonformní výklad - výsledkem je absence evropského prvku, neboť v době ČSFR se nejednalo o cizí stát
[J] Eurozatykač
SANKCE V EU
sankce za porušení základních hodnot
sankce za porušení práva EU ČS
sankce za porušení práva EU jednotlivci
sankce v oblasti SZBP a vnějších vztahů
požadavky EU na vnitrostátní sankce za porušení práva EU
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EU
zpočátku se idea jednotné Evropy nezabývala ochranou lidských práv - její orientace byla především hospodářská
s prohlubující se integrací (r. 1993) a zvyšujícími se nároky na komplexnost evrpského práva muselo dojít k přijetí jednotné kodifikace
Charta základních práv EU (Nice, 2000)
předchůdce LZPEU (de facto se jedná o neúčinnou LZPEU)
prozatímně přijata především jako politická deklarace
inspirace Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (Rada Evropy)
zamýšlena jako součást Ústavy EU z čehož sešlo ofc
obsahuje dnes již samozřejmý a obvyklý katalog LP
Charta narozdíl od Evropské Úmluvy (ESLP - Rada Evropy) neobsahuje zvláštní kontrolní mechanismus jejího dodržování a vymáhání
Listina základních práv EU (Lisabon, platnost 2009)
stává se součástí primárního práva
důležitá pro vývoj v uznání autonomie EU (Něm. ÚS)
obsahuje obvyklý katalog ZLPaS
hl. I. důstojnost; hl. II. svobody; hl. III. rovnost; hl. IV. solidarita; hl. V. občanská práva; hl. VI. soudnictví; hl. VII obecná ustanovení o výkladu a použití
opt-out (výjimky z aplikace LZPEU)
POL, IRS, VB, ČR
POL: obava o omezení pravomoci rozhodovat o společensky citlivých tématech (euthanasie, potraty, práva sexuálních menšin)
VB: sociální práva zaměstnanců ve vztahu k pracovním podmínkám a stávkám
ČR: především obava z problematických Benešových dekretů, ačkoli se mnozí odborníci shodovali, že toto není tématem kvůli nedostačující časové působnosti EU
všechny tyto výhrady zapsány do Protokolu o uplatňování Listiny (připojený k LZPEU)