Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
Okolnosti vylučující protiprávnost ve vztahu k speciální prevenci - Coggle…
Okolnosti vylučující protiprávnost ve vztahu k speciální prevenci
ve vztahu k prevenční povinnosti upravuje OZ speciální situace určitého svépomocného jednání, při němž osoba sice způsobila újmu, avšak při splnění zákonných předpokladů by bylo společensky i právně nevhodné požadovat po ní náhradu
1. nutná obrana
(v § 2905 OZ)
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.
jde o zvláštní případ svépomoci, opírající se o zásadu vim vi repellere licet (je dovoleno odrážet násilí násilím)
předpokládá odvracení útoku jako protiprávního činu jiného člověka, při němž dojde k zásahu do právem chráněných statků útočníka
předpoklady jednání v nutné obraně
útok
aktivní lidské jednání směřující proti jakémukoli právem chráněnému statku proti vůli ohroženého
protiprávní
protiprávnost vychází z následku, který hrozí; nezkoumá se zavinění (protiprávní může být i útok deliktně nezpůsobilého člověka)
X nemůže se jednat o plnění zákonné povinnosti (př. zásah policisty), o obranu proti nutné obraně jiného (př. lupič bránící se útoku poškozeného, jednajícího v nutné obraně), ani o obranu proti vyprovokovanému útoku
trvající nebo bezprostředně hrozící
hrozba musí být přímá
může dojít k extenzivním excesům
tj. obrana proti hypotetickému či vzdálenému útoku, příp. obrana po skončení útoku), které nejsou v mezích nutné obrany
putativní nutná obrana
obrana proti domnělému útoku
obrana
může směřovat pouze proti útočníkovi
není vyžadována subsidiarita
vychází z předpokladu, že úspěšná obrana musí být důraznější než útok (X § 2920 odst. 1 OZ – povinnost jednat šetrně, pokud útok vede osoba, která nemůže posoudit následky svého jednání)
nesmí být zcela zjevně nepřiměřená
druhu a intenzitě útoku, jinak dochází k intenzivnímu excesu z mezí nutné obrany
újma
nesmí hrozit jen nepatrná újma, jinak se bude jednat o intenzivní exces z mezí nutné obrany
důkazní břemeno o splnění předpokladů nutné obrany leží na obránci
je zakotvena též v § 29 TZ a v přestupkovém zákoně (rozdílné předpoklady, stejné pojetí)
2. krajní nouze
(v § 2906 OZ)
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v krajní nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.
podstata spočívá v řešení kolize dvou právem chráněných zájmů, při které lze zachránit jen jeden z nich a druhý musí být obětován
předpoklady jednání v krajní nouzi
ohrožení
přímo hrozící nebezpečí újmy bez ohledu na jeho původ (přírodní síly, jednání člověka aj.)
proporcionalita
nesmí způsobit následek zjevně stejně závažný / ještě závažnější než újma, která hrozila
subsidiarita
nutnost zvolit řešení, které buď nepovede k žádné újmě, nebo povede k té nejmenší
komentář k § 2906 vymezuje 3 základní podoby jednání v krajní nouzi
nebezpečí odvrací obránce, který je vlastní vinou vyvolal
obránce odvrací nebezpečí zaviněné někým jiným
obránce odvrací nebezpečí, které nevzniklo něčím zaviněním
podle odborné literatury je tento institut v NOZ nesprávně koncipován, neboť neupravuje žádnou povinnost k náhradě škody při poškození cizí věci při jednání v krajní nouzi (případy, kdy obránce při jednání v krajní nouzi obětuje právní statek třetí osoby)
při posuzování, zda osoba jednala v mezích nutné obrany či krajní nouze, se přihlíží k tzv. omluvitelnému vzrušení mysli jednajícího
v § 2907 OZ
Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi, se přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí.
vychází z předpokladu, že pro toho, kdo se ocitá v krajní nouzi nebo je nucen se bránit, je zpravidla velice obtížné určit, jak intenzivnímu nebezpečí skutečně čelí, neboť tyto okolnosti v něm vzbuzují silné rozrušení -> to ovlivňuje jeho jednání
za omluvitelné je nutno považovat takové vzrušení mysli, při němž nelze člověku podle obecných názorů zazlívat, že nezachoval duševní rovnováhu
náhrada újmy vzniklé obránci při odvracení hrozící újmy
§ 2908 OZ
Kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.
předně platí, že osoba, která odvrací hrozící újmu, má právo na náhradu újmy vůči tomu, kdo ji způsobil
nadto má právo na náhradu vůči tomu, v jehož zájmu jednala
výše této náhrady je limitována
musí mít rozsah přiměřený tomu, jaká újma byla odvrácena
ustanovení stojí v konkurenci k § 3007 OZ, který upravuje jeden z případů nepřikázaného jednatelství
odvracení újmy
předně se užije obecný § 3007 a nepřikázaný jednatel bude mít právo pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů
§ 2908 navíc přiznává i právo na náhradu újmy, bylo-li odvrácení úspěšné