Please enable JavaScript.
Coggle requires JavaScript to display documents.
Občanskoprávní komparatistika - Coggle Diagram
Občanskoprávní komparatistika
právní komparatistika
srovnávací přístup k právu
právní makro-komparatistika
komparace (srovnání) právních řádů a velkých právních systémů,
resp. jednotlivých typů právní kultury
právní mikro-komparatistika
srovnávání jednotlivých právních institutů
český kodex občanského práva z roku 2012 ovlivnila řada zahraničních legislativních zdrojů
zejm. zákoník rakouský (ABGB)
švýcarský (ZGB
německý (BGB)
holandský (Bufgerlijk Wetboek)
québecký
(Code civil québecois)
v oblasti úpravy věcných práv i zákoník polský (Kodeks cywilny)
ve sféře obligačního práva i románské kodifikace (francouzský Code civil, italský Codice Civile Italiano, španělský Código civil)
srovnáváním zahraničních právních řádů a jeho teoretickými problémy se zabývá dílčí odvětví právní komparatistiky
= soukromoprávní, resp. občanskoprávní komparatistika
smyslem využívání občanskoprávní komparatistiky je rovněž současná snaha o unifikaci právní úpravy některých právních vztahů a institutů nebo alespoň o částečné sblížení práva různých zemí
jednou z obecných otázek občanskoprávní komparatistiky je roztřídění občanského práva jednotlivých zemí
na tzv. právní systémy
pojem občanského práva v těchto systémech není stejný, v některých neexistuje vůbec
(= zeměpisné utřídění práva neboli vytvoření jakési právní geografie
základní právní systémy jsou zásadně jen 3
právní systémy
1. Kontinentální systém
• vytvořil se v kontinentální Evropě na základě recepce římského práva, odkud se rozšířil v období kolonizace
ve své současné podobě vznikl ve Francii na počátku 19. století
• francouzská a německá literatura označuje tento systém jako románsko-germánský
• jde o systém psaného práva (lex scripta), vůči němuž jsou subsidiární jiné právní prameny
ve své ryzí podobě teoreticky vylučuje soudcovskou tvorbu práva
rozhodování vyšších soudů má ovšem značný význam na utváření práva, při jeho aplikaci a interpretaci
pojem občanského práva v kontinentálním systému je nejblíže našemu pojetí občanského práva
kontinentální systém není homogenní, člení se do několika relativně svébytných okruhů
a) okruh práva francouzského – prototyp kontinentálního právního systému, je nejrozsáhlejší
základním pramenem je občanský zákoník Code civil (Code Napoleon) z roku 1804, vypracovaný pod vlivem filosofie J. J. Rousseaua
revoluční myšlenky: definitivně zrušil nerovnost osob danou příslušností k určitému stavu, potlačil privilegia prvorozených, deklaroval rovnost před zákonem, nedotknutelnost vlastnictví a právní jistotu atd.
výslovně zakazuje denegatio iustitiae (tj. odmítnutí spravedlnosti), výslovně vylučuje precedenční působení soudního rozhodnutí
b) okruh práva rakouského
opírá se o Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch – ABGB)
spočívá zejména na koherentních filozofických základech přirozenoprávního racionalismu
c) okruh práva německého
téměř po 100 letech od ABGB vznikl německý občanský zákoník z roku 1896 (Bürgerliches Gesetzbuch – BGB)
d) okruh práva švýcarského
základním pramenem je občanský zákoník složený ze dvou zákonů
z občanského zákoníku z roku 1907
ze zákona o obligacích z roku 1911
inspirací švýcarského občanského zákoníku byl usus modernus pandectarum a německý BGB
e) okruh práva italského
základním pramenem je jednotný a komercionalizovaný občanský zákoník Codice civile italiano z roku 1942
f) okruh práva portugalského
portugalský civilní kodex Código Civil z roku 1967 čerpá z německé, švýcarské a italské úpravy
g) okruh práva skandinávského
v Dánsku neexistuje žádný obecný občanský zákoník, soukromé právo je tvořeno řadou jednotlivých zákonů a někde také nepsaným právem
Švédsko se opírá o silnou domácí tradici starého německého práva, doplněnou o slabší vlivy románské a angloamerické právní kultury; v mnohem větší míře vychází z psaného práva
Norsko rovněž nemá jednotný civilní kodex, podobně i Finsko
dalšími významnými občanskými zákoníky jsou např. zákoník nizozemský, ruský, lotyšský či polský (silný vliv na československý OZ 1964)
2. Angloamerický právní systém
začal vznikat v Anglii ve 12. století
skládá se ze dvou základních subsystémů
common law
právo královských soudů
equity
rozhodování rozepří vysokým kancléřem podle zásad spravedlnosti (zvláštní kancléřské soudy)
vztah mezi nimi je vyjádřen zásadou „equity follows the law“ (ekvita sleduje právo, doplňuje jej)
je tvořen právem převážně soudcovským (judge made law, case law), dále pak právem zákonným psaným, právem obyčejovým, právní literaturou (v USA jen právo soudcovské a zákonodárství)
soudcovské právo je vytvářeno rozhodnutími soudu, která mají povahu závazných precedentů
podstatou precedentu je, že rozsudek soudu oprávněného vytvářet precedenty se stává závazným i pro obdobné případy v budoucnosti, pokud jde o právní názor v něm vyslovený, a tím se stává pramenem práva
nejvyšším soudem Anglie je Sněmovna lordů (House of Lords), pro kterou jedinou platí od roku 1966 výjimka ze zásady stare decisis
může se zcela výjimečně odchýlit od vlastního rozhodnutí a změnit tím v dané věci precedens pro všechny anglické soudy
v současnosti se uplatňuje ve Velké Británii (kromě Skotska), v zemích Britského společenství a v USA (s odchylkami)
pojem Civil Law znamená něco docela jiného
pojem občanského práva v našem smyslu v tomto systému neexistuje
Civil Law je v opozici ke Criminal Law a dotýká se té části common law, která řeší spory mezi jednotlivci a/nebo organizacemi, v nichž může být poškozenému přiznána nějaká náhrada v širokém slova smyslu
označuje tu část práva a soudnictví common law, které se nějak dotýkají právního statusu jednotlivců
3. Systém islámského práva
tvoří součást obecné soustavy pravidel chování muslima zvané šaría
v něm jsou obsažena i jiná než právní pravidla chování (př. pravidla o tom, kdy se postit či jak se modlit)
pravidla šaríi jsou považována za právo boží, tudíž neměnné
výkladem pravidel šaríi učenými islámskými teology se vytvořil normativní systém skutečně aplikovatelného práva zvaný fikh
zhruba odpovídá našemu pojmu práva
je na rozdíl od šaríi samotné schopen změny a přizpůsobení společenskému vývoji
pojem občanského práva v našem smyslu v tomto systému neexistuje