Středověká filosofie
Scholastika (9. - 15. st.)
Patristika
Dějiny i život člověka jsou v rukou milujicího Boha
Základ církevní tradice
Dělení
Apologetika (1.-3. st.)
Dogmatika (3.-4. st.)
Systematika (5.-8. st.)
apologeti = obránci křesťanské víry
stanovení základních křesťanských dogmat (základních pouček víry)
sjednocení dogmat v celistvý křesťanský systém
vznik církevních institucí
Dotváření systému
Bůh = všemohoucí stvořitel
vůlí stvořil svět z ničeho
největší
ctnost - pokora před Bohem
neřest - pýcha považování sebe sama za rovného Bohu
„Bůh osobní“ - mluví s člověkem jako osoba k osobě
milostivý a spásný
člověk je smrtelný, dokud není obnoven znovuzrozením v Kristu
Centrální dogma křesťanství (zmrtvýchvstání)
TERTULLIANUS (160-220)
„Věřím, právě protože to je nesmyslné“
Podřazení filosofie teologii
AURELIUS AUGUSTINUS (354-430)
Nejvýznamnější osobnost patristiky
Lidská duše a Bůh
hlavní otázky
Otázka lidské svobody
Predestinace - boží předurčení člověka ke hříchu
nikdo si nezaslouží boží vykoupení
musíte obdržet boží milost
Otázka vzniku světa
Bůh vše stvořil z ničeho
předtím neexistence ničeho, kromě idejí v jeho myšlenkách (vkládal platónské ideje do Boha)
Otázka času
Minulost, přítomnost a budoucnost neexistují
Minulost = přítomná vzpomínka (mylně chápaná jako minulost)
Přítomnost = bezprostředné prožívání (mylně chápáno jako přítomnost)
Budoucnost = přítomné očekávání (mylně chápaná jako budoucnost)
Otázka o původu zla
Zlo = nedostatek dobra a zároveň prostředek dobra (trest -> uvědomění si hodnot)
Boží obec
Obec pozemská - nedokonalá, neperspektivní, řízena sobeckou láskou k nám samým
Obec Boží - pozitivní síla vývoje lidstva, láska k Bohu a lidem
Hlavní pramen
Písmo svaté a myšlenky Platóna a Aristotela
Klíčový problém
Spor o univerzálie
Jsou obecné pojmy reálné, skutečně existují?
NOMINALISTÉ - říkají NE
REALISTÉ - říkají ANO
obecné pojmy reálně neexistují, jsou to jen jména, existují pouze jednotliviny, např. tento popsaný papír
obecné pojmy výsledek naši rozumové činnosti (abstrakce)
obecné pojmy nezávislé na konkrétnch předmětech, mají samostatnou objektivní existenci
Dělení
Raná (9. - 12. st.)
Vrcholná (13. st.)
Pozdní (14.-15. st.)
Nejvýznamnější
Vznik písemnictví, rozvoj vědy, vznik univerzit
tzv. velká recepce Aristotela
HNUTÍ
Františkánské (od roku 1517 potvrzeno papežem jako řád)
Dominikánské
František z Assisi
Albert Veliký
Tomáš Akvínský
příliv arabské, židovské a řecké literatury do Evropy
zakladatel
snaha o návrat k původním hodnotám křesťanství - chudoba, láska k člověku a přírodě a tím zachránit rozkládající se svět
Společenství kazatelů vyučující lid, věnující se vědecké práci a ediční činnosti. Od papeže měli povolení přednášet na univerzitách.
všestranný filosof a teolog - „doctor universalis“
Vykládal křesťanskou teologii Aristotelova díla
shromažďoval spoustu informací z různých vědních oborů, ale svojí práci nesjednotil do jednoho systému - v jeho práci pokračoval Tomáš Akvínský
filosof, realista, nejvýznamnější scholastik
v 17 letech vstup do dominik. řádu
„doctor angelicus“ - pro svou ryzost a jemnost
interpretoval Aristotela tak, aby nepřinášel hrozbu pro křesťanskou víru (v tomto období i mnoho islámských interpretací arabských filosofů)
Dílo
Proti pohanům
Teologická suma
vymezuje hranice filosofie a teologie (rozumu a víry)
Jedna pravda, 2 cesty k ní
Rozum
Víra
„Cesta zjevené pravdy“
Ontologické otázky
Druhy bytí
Pravé a dokonalé bytí = Bůh (sám o sobě není jsoucno, uděluje schopnost bytí ostatním věcem - není přemětem metafyziky ale určtitě JE)
Bytí věcí stvořených (nedokonalá)
5 cest k důkazu Boží existence
Z pohybu
z řetězu příčin
věci existují a neexistují - to že existují způsobuje nějaká nutnost
stupně dokonalosti (musí existovat nejvyšší)
v uspořádání přírody je smysl
Antropologické otázky
Člověk = jednota duše a těla; duše je stvořená, nesmrtelná
převzal i Aristotelovy názory na ženy - žena je nedokonalý muž
„TOMISMUS“ = autorita v církvi dodnes, dává odpovědi na filosofické otázky obsaženy v Bibli. Nejrozšířenější učení středověku
Roger Bacon
Větší dílo, Menší dílo, Třetí dílo, O užitečnosti věd
Angličan, františkán, kritik tomismu
Duns Scotus
kritizuje Akvínského
poukazuje na neslučitelnost Aristotelových myšlenek s křesťanstvím
William Occam
poslední scholastik
nominalista
Realističtí filosofové začínali obecným a z něho se snažili vyvodit individualitu, což bylo podle nominalistů špatně.
důraz na zkušenost
Středověká arabská a židovská filosofie
Arabská
Muhammad
zakladatel islámu
arabské překlady starořeckých děl
sjednostil arabské pouštní kmeny - Arabská říše
Avicenna (Ibn Síná)
Perský filosof, lékař, právník, přírodovědec, básník
nejvýznamnější filosof islámského východu
vliv na křesťanskou filosofii, rozvíjel Aristotelovo učení o látce a formě
Židovská
Maimonides
judaismus + aristotelismus a novoplatonismus
byl přesvědčený, že není zásadní rozdíl mezi Aristotelem a Biblí - vliv na Tomáše Akvínského
Kabala (židovská mystika)
Praha - významným centrem
Jehudy ben Becalela (Rabbi Löw)
židovský mystik, rabín
zabýval se i přírodními vědami
Německá mystika
zavřít oči a nahlížet vnitřním zrakem
Mistr Eckhart
filosof, dominikán
filosofie výrazem intenzivního náboženského prožitku